i takový stavy někdy přijdou...líbí

mechanická okurka: Chtěl jsem vytvořit kontrapunkt mezi prvními pěti a posledníma dvěma. Možná to tak docela nefunguje...

Amelie M.: Díky

ptát se můžeš, ale většinou život rozhodne za tebe.. :) zaujala mne..

Moc pěkně pro mě funguje první sloka tím že není uzavřená rýmem, možná by takhle fungovala líp i ta druhá... Každopádně pěkný, hlavně prvních pět veršů :)

podzim mám rád...

Velmi působivé.

Vřelý dík.

umíš vykreslit atmosféru.. moc pěkné

Parádní, náladová. Moc se mi líbí.

hmm, zajímavé.. skvělý závěr..

chachá.. tak hlavně něco nechytit! :))) pobavilo.. má to vtip

já bych k té první sloce také potřebovala návod :)) ale ty ostatní se mi líbí :)

Amelie M.: Vřelý dík.

tak to nemá chybu! :))) tedy, nevím, co je lepší, jestli ti spílat, žes ji tenkrát..! ale nikdy nevíš, kam by to vedlo, takže.. někdy je lepší okopávat anebo rovnou postavit útlocitné čtenáře ke zdi a odstřelit je nějakým zběsilejším dílkem a pak se za něj (to dílko) nechat postavit ke zdi..... palec hore!

Celá je krásná..., je v ní síla

velmi dobrá a silná báseň..

Tuto báseň vnímám velmi silně, i přesto, že už patřím ke generaci, u které došlo ke zrušení povinného vojenského výcviku. U odvodu jsem ještě byl, ale vojna už mě minula.
Pokud mohu mít na Tebe otázku, jak ji vnímáš po letech Ty? Je to opravdu tak, že muže posiluje, že mu mnohem víc do života dá než sebere? Nebo jej třeba ovlivní na celý život?

Pokud se mám vrátit zpět k básni, konec na mě působí velmi silně:

ano stál jsem hluše a němě
a květiny začaly prorážet kůrku země
a já je zašlapoval zpět
pořadovým krokem

Já jsem chtěl vojnu jen primitivně přežít. V takové hloubce bych se vyjádřit nedokázal. Takže se mi to moc líbí. První část básně by se dala použít pro kohokoli v závislém (nesvobodném) postavení. Třeba pro prodavače.

říkal jsem si
nesmíš ztratit tvář
padaly na mě saze a kvílení výhybek
a v tu chvíli jsem cítil
jak se můj úsměv mění v škleb

a je to furt stejný... tak nějak jiný přece stejný