Zase se mi tak nějak potí oči...A připomíná mi to, kolikrát jsem se sám snažil do svých veršovánek dostat pár mouder či slova útěchy, kolikrát jsem byl i v soukromí přesvědčivější než had z Ráje a jak mne těšilo, když to pomohlo a zpětně to trochu změnilo i můj vlastní náhled na svět.:-))))))))

Lenča:
I když se srdce podobá nekonečné slánce z pohádky, jsou chvíle, kdy se cítí prázdné a vycuclé...:-(

korálek: Prostě dám, když to tak cítím a co s tím udělá ten druhý... jeho volba. Já vím, svět není tak jednoduchý .)
Díky za krásný komentář :)

shane: Asi je to o tom, dokázat dávat a nic nečekat. Ale to prostě jednou přijde samo. Možná ještě po několika dalších životech... Prostě přirozený vývoj. Další šílená idea, viď? :D
Děkuji za krásný komentář :)

A oni jenom berou a milovat a jenom dávat a nedostat nic na oplátku to chce hodně sebezapření..

Konecne lehce neotrela nahravka na sluvko "ty" ... Pekny a ted jeste dej tebe hele to me zajima co te napadne ;) jinak v tom vidim normalni prumer

já vidím svět trošku černěji.. ale bylo by to hezké.. ;)

krásný přídavek lásky :-) ráda věřím ..

a co když přídavek lásky dáš
a druhý to nevstřebá ?
pak ideály pozbýváš..
přesto věříš

Jsi idealistka, Lenčo! Taky jsem býval, dávno tomu, teď smetám již nános prachu let minulých...:-(
Ale dík za krásný přídavek lásky...:-)))

Bylo by krásné smět dát víc
lásky svým bližním, bez hranic
milovat celým srdcem svým,
ale co když to neumím?
Co když mi málo zbylo jen
té pravé lásky v srdci mém,
s úbytěmi se potýká,
svět kol jí víc se netýká?
Co když pominul pravý čas,
lhostejnost uchvátí nás zas
a srdce, ztvrdlé na kamen
netoží snít již lásky sen?

shane: Další zvláštní, krásná stránka dokazujíc pestrost života...
Díky za komentář :)

Jakou další stránku života otevřeme my, koho asi zachráníme, zachraňujíc zároveň i sebe? /:>I

shane: Máme brečet, když se nám chce. Jenže když nás pořád učili něco jiného...
Díky za upřímný komentář .)

LUKiO: Děkuji. Třeba si zase vzpomene, když přijde nějaká právě ta těžká chvilka... :)

Sakra! Stokrát si můžu říkat, že to je jen román, i když inspirovanej tím setkáním s rakovinou, o kterém jsi se zmínila, a stejně tu teď brečím...Asi to bude tím, že se nikdo nedívá! Jinak jsem děsnej herec a zatloukač. Protože na veřejnosti chlapi přece nepláčou!:-(

Je to výstižné a pravdivé. Nicméně, člověk (já), to přečte a na druhý den zapomene. Chybí mi tady nějaký vykřičník, obrazně řečeno :)

Lenča: Ano, rakovina napadá ty, kteří mají oslabenu duševní harmonii, třeba pro ten vnitřní pocit viny, protože být osvobozen pro nedostatek důkazů neznamená ještě být nevinen, aspoň před sebou samým. Často jsme sami sobě těmi nejpřísnějšími soudci a trestáme se za domnělou vinu.
Ale nechápu jinou věc: Když byl táta půl roku v nemocnici, byla tam krásná sestřička, takový milý andílek, která dělala pro každého mnohem víc, než musela a pořád byla jako sluníčko. Taťka nemohl mluvit, tak nám psal a jednou jsme se dozvěděli, že sestřička dostala prý taky rakovinu, odvezli ji na sál a nepřežila to! Murphyho zákon či důkaz žárlivé nepřejícnosti něčeho nad námi? :-(

Lenča: Já děkuju! Mluvilas mi z duše. I když si z oho jako obvykle dělám teátr...:-)

shane: Já se navyvolávala duchů... Ale už to nedělám, přijdou sami, když něco potřebujou :D
No, s tou rakovinou - dneska je toho kolem tolik. Jeden můj známý, mámin kamarád, zemřel na rakovinu během pár měsíců, prostě se odepsal. Udělal něco, co si nedokázal odpustit, byť ho u soudu sprostili viny. On sám sebe ne. Proto to šlo tak rychle...

Jiří Turner: Děkuji :)

kekebreke: Kalimero: Děkuji, to mě moc těší :)