Ignácius J. Reilly: asi ano.. :)

moc pěkná

Toto je vždy aktuální téma ;)

vanovaso: děkuju..

líbí se mi...

Orionka: to já jen tak nárazově, pro formu :)) děkuju..

Už i ty začínáš smuténkovat? To snad ne :). Ale hezké to máš, jednoduché a výstižné.

kmotrov: moc mě potěšil tvůj komentář, díky za zastavení :-)

Moc pěkný, moc hezky namluvený, má to nápad a to tomu dává punc neobyčejnosti. Že to je smutné? No a co, to už tak v poezii povětšinou bývá, že nerozptyluje, spíš dojímá. Jsem dojat.

Timothy A. Postovit: prostě moje :)) díky za zastavení!

korálek: těší mě, že tě zaujala, díky :-)

Singularis: to máš jistě pravdu, pohledů na psaní je více a každý má ten svůj :)

černá hodinka bývala fajn věc, dokonce ji zmiňuji snad někde ve svém deníku - podzimní zastavení.. dost dobře si na ni pamatuju i na to, jak byla fajn..

každý píše po svém.. to kouzlo často tkví v tom, že pokud to autor sám nepřizná, nikdo vlastně neví, co může být pravda a co už je fikce :) díky za zastavení

Singularis: to je opravdu a naprosto neupraveně ze života :)) díky

Singularis: a víš, že máš pravdu? taky mi spíš vadí ty reklamy a nezdravé protlačování čehokoli, než samotná věc či osoba.. jenže ve výsledku se to zvrhne ke kritice právě toho protlačovaného.. anebo naopak.. :) zajímavé

Singularis: zajímavé je, že já osobně, když jsem to psala, jsem to vnímala spíše jako takovou ironii.. chytrý měl představovat "rádoby chytrého" dle znění "kdekdo ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže", laskavý "rádoby laskavého" s takovým tím falešným soucitem, jen moudrý měl být ten opravdový, který člověku dokáže v těžké situaci opravdu pomoci :-)

díky za zastavení

Pobavilo mě to, ale vzhledem k mému způsobu myšlení, zdaleka ne tak, jak by mohlo. Tak, jak je to napsané, tomu totiž nerozumím, takže si to musím při čtení překládat a po takovém překladu už to zní mnohem víc všedně a obyčejně.

Ale pointu ten příběh má. Něco podobného se stává.

Pojmenování "Xypsilonek" jsem zprvu nechápal/a, ale když to taron vysvětlila, moc mě to pobavilo. :D Zbožňuji takové chemicky či biologicky motivované hříčky. :)

Ale co se týče tématu, podle mě se v tomto případě ukázala moc reklamy (zvlášť nad dětmi a babičkami), kterou jinak lidé značně podceňují.

A můj osobní názor na Santa Clause? Vadí mi spíš ty reklamy vůbec než Santa Claus.

Jak píše Orionka, pohledů na psaní je víc. Psát v naději, že se budu cítit lépe, je přístup hodně rozšířený na literárních serverech. V minulosti se často večer scházela rodina a její příslušníci si vyprávěli příhody, příběhy, nebo si jen tak povídali a bylo jim dobře. Říkalo se tomu "černá hodinka" (viz http://www.chytrazena.cz/cerna-hodinka-26440.html - první odstavec). Myslím, že dnes už se většina rodin takto neschází, nebo pokud ano, jejich příslušníci si nenaslouchají, a lidé nemají komu svoje příběhy vyprávět, tak je píšou na literární servery. Docela to chápu. Kromě toho ale existují další přístupy k psaní. Podobná úvaha jako ta tvoje by mohla znít třeba takto:

Spisovatel pokračuje v psaní,
protože naivně doufá,
že se jeho čtenáři budou cítit lépe.

Vkládání svých pocitů a svého vnitřního světa do děl je pak téma na celou samostatnou úvahu. Znám tři přístupy:

- pro jeden je prioritou upřímné sebevyjádření (bez ohledu na čtenáře);

- druhý, který preferovala Virginia Woolf, je jakýmsi přefiltrovaným sebevyjádřením, z něhož je odstraněno vlastní trápení a spisovatel věnuje všechno svoje úsilí jen svým postavám a příběhu, tak psala třeba Jane Austen a prý i William Shakespeare;

- a třetí, který znám od Umberta Eca, kde se spisovatel soustředí jen na věc a snaží se zcela abstrahovat od své osoby, povahy, vlastností a omezení.

Každý z těchto přístupů má svoje výhody a nevýhody.

Pro mě je to především vynikající kategorizace, kterou by měl člověk znát. Já totiž tak trochu skrytě toužím být moudrý/á, ale ve skutečnosti jsem spíš chytrý/á, a to ještě ne vždy. Připadá mi, že nejlepší je, když se sejdou všichni tři a pomohou člověku spolu. Chytrý ho poučí, laskavý se postará, aby se cítil dobře, a moudrý ho naučí, co člověk potřebuje.

Máš moc zajímavé myšlenky, i před spaním. :)

Mně se to moc líbí.)je to zvláštní, ale dobré!