Výluka je dočasné přerušení spojení, časem se vše vrátí do normálu. Jsou vztahy které mívají výluky, ať citové, fyzické či jiné. Jako celek to je skvělá metafora pro takovou situaci. V detailech by se s tím dalo ještě pracovat, ale je to působivá báseň, emočně silná, naléhavá.

Velmi pěkná báseň, až na výraz "boso". Proč ne bosá?

Závěr se zprávami je dokonalý...

Homér: kam jedes? jinak, tematicke misto ke cteni.

Cetl jsem to rano ve vlaku, dobre, ze jsi to presunula z deniku do del.

Líbí se mi.

kvaj: Gora: i tak vam to zjevně nebrání komentovat :D casem mozna pridam preklad do deniku

Báseň si nevychutnám, protože nevím, jestli jsem vůbec správně porozuměl veršům. Na to, abych četl poezii v angličtině, nemám.

Neumím anglicky, a tak jen sorry:-)

...bohničtí holubi se k sobě tulí
o trochu víc než jiní...

...
krčí se před zraky
dravčích sester...

Vůbec si nemyslím, že to je jednoduchý. Naopak je to vrstevnatý.
Podobnou syrovost v poezii mám rád.

Vše nejlepší k narozeninám.

Vykouklo to na mne v narozeninových ohlédnutí. Už jsem to četl kdysi. Tohle je těžká báseň na komentář, ale zanechá hlubokou stopu. Občas se tu ukaž a pozdravuj mamku.

Přijde mi, že každá popisuje trochu jiný okamžik. Respektive jiný detail okamžiku a teď se musím rozhodovat jestli mám raději holky vycházející z koupelny, nebo koťátka. Ještě, že mám možnost se nerozhodnout.

kmotrov: k tomu aby mohl člověk truchlit je nutné připustit si ztrátu, a upřímně si něco odtruchlit je nutné pro přijetí prázdná a integraci do životní zkušenosti. tyjo, zním jak kubler rossová. každopádně, tak jsem to myslela. dovolit si podívat se nezastrenyma očima.

Ano, je třeba sebrat odvahu.

asi tomu nerozumím...

Máš to hezky napsané. Volný verš má má spád, nesklouzáváš k rýmům. Bojíš se prázdna v Tobě, pro mne je prázdno ve mně to nejcennější co mám. Bez něj bych nenapsal žádnou báseň. Život je neuvěřitelně rozmanitý a slova ho nedokáží pokrýt. Slovo prázdno může mít negativní i pozitivní hodnotu, ale pořád to je jen slovo.
Nesedí mi:
je třeba sebrat odvahu a truchlit. Neboť kdo potřebuje k truchlení sbírat odvahu, netruchlí upřímně. Nebo naopak, komu se podaří sebrat odvahu nejspíš nebude ztrácet čas truchlením.

To se asi dotkne každého. Popis všednosti (naprosto rozumím) a vyústění do smutné svíravosti.
Výborné.

Není úplně jen na jedno přečtení, tedy alespoň v mém případě. Ale po několikátém jsem jí propadla. I když je mi z ní tak nějak ouzko, hrozně se mě dotýká.

Tak hezky ukotvené a přitom éterické.

Oukej, tak jdu poslouchat Placebo