Líbí se mi, že máš chuť psát.

No, jak to říct... Nápad ujde, ale to provedení!
Já bych začal dodržováním několika základních pravidel. Třeba zásadně dělat mezery za tečkami a čárkami (otazníky, vykřičníky). Potom bych věnoval pozornost stavbě věty. Co věta, to myšlenka. Více myšlenek - souvětí. Spousta myšlenek na jedný hromadě = nesrozumitelný blábol. Například věta:
Sedím u divadelního baru,je jedenáct hodin večer a já dopíjím svojí pátou sklenku vína,panuje dobrá nálada,přátelé se baví a já se snažím bavit také,nejde to,každý můj pokus stejně nakonec zmaří myšlenka té samoty která se mě nechce pustit už od konce toho zpackaného vztahu.

spojuje spoustu myšlenek do jednoho hrůzného souvětí. Rozparcelovaná na části (sezení u baru x nálada x zpackaný vztah) by mohla vypadat třeba takto:

Je jedenáct hodin večer, já sedím u divadelního baru a dopíjím svojí pátou sklenku vína. Přátelé kolem mě se výborně baví, i já bych se měl bavit, ale nejde mi to.
Každý můj pokus stejně nakonec zmaří vzpomínka na samotu, která mě zase čeká a vztek na sebe sama, že jsem ten vztah tak zpackal...

no, takový deníček, možná v tvém věku bych měla podobný, těším se na tvé prožitky, jsou malinko chaotické a sloh tedy také není úplně v pořádku, ale něco se mi na tom líbí, možná ten mladý a naprosto jednoduchý přístup k životu, no uvidíme co bude dál