Tvůj text na mě velmi zapůsobil (byť zdaleka ne tolik, jak by na mě asi zapůsobila osobní návštěva těch míst) a s některými věcmi hluboce souhlasím, třeba že pokora patří k životu. Také si myslím, že je dnes doba, kdy „temní duchové“ jsou čím dál víc slyšet (a hlavně jsou čím dál víc posloucháni). Myslím, že je to dáno tím, že lidé ztrácejí schopnost odlišit pravdu od lži a dobro od zla, takže jim pravda a lež splývají v sladkou a lákavou „pravdolež“ a dobro a zlo v (obvykle ekonomicky či vlastnictvím obhajované) „dobrozlo“. Místo pravdy a lži odlišují spíš „vzrušující“ od .„emocionálně nezajímavého“ a podle toho, jak je co vzruší, se rozhodují. A extrémisté umí vzrušit...

Návštěva Osvětimi by jistě mnoha lidem prospěla a pomohla jim vidět a představit si, čeho jsou temné stránky lidství schopny, ale s problémem pravdy a lži lidem nepomůže, protože pokud člověk nepozná, že politk, který mu velkolepými slovy nabízí bohatství, moc, bezpečí a vůbec cokoliv si člověk může přát, tím ve skutečnosti třeba myslí bezmoc, útlak a smrt, zkušenost z Osvětimi mu s tím asi nepomůže.

Mimochodem, napadlo mě, že jméno „Osvětim“ by mohlo souviset s pojmem „osvícení“, ačkoliv je to asi jen náhoda. A také mi to připomnělo píseň Deceiver of Fools od Within Temptation ( https://youtu.be/uj_KUKzGY08 ).

Amadeo´´: Moc děkuji za krásný komentář, potěšil jsi mě.

Tohle se mi hodně líbí. Mám rád, když mě báseň vtáhne do nálady a já ji cítím s každým dalším slovem. Nestává se to často ale tady se povedlo... Moc pěkná.

Homér: Dík za přečtení i zajímavý komentář. Asi máš pravdu, že tyhle výlety nejsou pro každýho. Chytrý kluk a citlivá básnická duše si je může odpustit. A že se děla zvěrstva i jinde, o tom žádná.

Dobrá, dnes je den památky obětí holocaustu, tudíž se k tomu něco hodí napsat. Máš to dobrý. Se základkou se jelo "jen" do Terezína, zůstal jsem radši doma, pro mě tohle není. V Kambodži jsem byl kousek od takzvaných "killing fields" a taky od muzea genocidy. Šel jsem tam? Platit vstupné za návštěvu míst, kde mučili a zabíjeli nevinné lidi? To fakt ne. Kdo ví, jestli třebas nebyl umučen člověk v našem bytě, že jo, je to přeci jen činžák z roku 1933. Neznáme historii ani místnosti, ve které usínáme. Hrůza je skrytá všude kolem. No nic, máš pravdu, děti by měly jezdit na školní výlet do Osvětimi, nejlépe dobytčákem a bez mobilu, určitě pak v dospělosti nebudou volit populisty - tak tomu nevěřím. Hitler i Pol Pot, Stalin i ty hovada z Jugošky, byl to hnus, ale stejnak je to ještě slabota proti 100 milónům vyhlazených Indiánů. Mají v Americe v kalendáři den památky vyhlazených domorodců? Mně stačilo se toulat kolem dolů u Jáchymova, taky je to tam cítit. Nebo bývalý důl na cín a zajatecký tábor Sauersack v Krušných horách, se divím, že tam nevybírají vstupné, jak je to tam strašidelné. No nic, v Polsku jsem šel radši hledat zubra do Bielowiežského pralesa.

Singularis: Moc děkuji za přečtení i za chválu, kterou si, myslím, ani nezasloužím. Měla jsem chuť napsat něco úplně jiného, na mě vysloveně přesládlého, ale teď už je po adventu, tak zkusím zas něco ostřejšího. Ještě jednou dík!

Krásný a mistrně napsaný mýtus! Líbí se mi po všech stránkách a asi nejvíc mě potěšila přítomnost islámského zákazu zpodobňování člověka, který dnes spousta podobných příběhů opomíjí.

kmotrov: Děkuji za zajímavé zamyšlení. Asi je tahle báseň jiná, ale nevím, jestli uhlazenější. Formálně je docela rozvrkočená a obsahově nejasná. Fakt je, že tady neprovokuju, spíš je v tom melancholie. Ani nevím, kde se vzala, asi vymetám kouty :).

Singularis: Chápu, že působí schizofrenně. Celý obraz je takový mlhavý a rozpitý, asi jako kresba vodovkami. A moc děkuji za komentář!

Mě se moc líbí, žes překročila svůj stín, žes napsala jinou báseň než jsou ty které od Tebe znám. Působí uhlazeněji. A to si tvého provokativního stylu většinou moc cením! Ale tohle je to co se mi líbí, hledání jiných zákoutí vlastní duše. Je to o ztrátě, někoho, zároveň sebe. Jsou v tom náznaky a dost prostoru, aby si do toho čtenář vložil vlastní příběh.
Prima.

Není to asi hezké, ale ta představa neschopnosti rozeznat skutečnost od představy, kterou v tom zaznamenávám, mi asociuje schizofrenii. Ale asi jen moje vnímání není kompatibilní s těmito vyjadřovacími prostředky.

Jinak, ten okamžik v měkkém světle lamp, je mi sám o sobě velice sympatickou představou.

holka.přes.ulici: Děkuji za krásný komentář.

Naprosto mě dostala, jakoby k ní snad existoval i namalovaný obraz! A ta nálada, když pomalu přichází zima, je neskutečně po-zádech-mrazící..

To křupání je obrazný, stejně jako oči nejsou drcený doopravdy, ale když se drtí, tak to křupe :). Moc děkuji!

Úžasná nálada. Melancholie. Jen snad, ten mokrý chodník, když mrzlo křupavě, ale asi solili...

NoName: děkuji

krasny

Nikytu: Moc děkuji. A máš pravdu, určitě by šlo kůži a duši prohodit.

človiček: Děkuji. (A tu vyplivovanou pecku zkusím nebrat osobně :))

U první sloky mi nesedí druhý a třetí řádek. Co třeba... Duše v jednotném čísle místo množného? A možná bych se zapíchla "jen" pod kůži, ale jed vpravila až do duše. To z nás dělá ty dikobrazy... Nevím, na mě osobně by pak ta první sloka zapůsobila o malinko víc.

Jinak se mi celý ten obraz líbí. Přirovnání k dikobrazům - originální, trefné. Kamenných srdcí a ledových královen je už v básních víc než dost. Dikobrazy vidím jen u tebe. :-)