Celé vlákno diskuze kolem okolo semi cisti nechce.Mam vytku kEme kteraz to popsala vilny metaforicky styl jako neco za co by se div nemelo strilet - inu ja takto soudim naprosto stupidni rymovani poulicnich raperu ;)

Šmarjá, já sem vlezu a hned takový humbuk. To jsem nechtěla a ani neměla v úmyslu. Takže se omlouvám, příště si dám pozor, aby uveřejněné téma nebylo konfliktní. Psala jsem to jen tak, jak jsem to cítila, bez zlých úmyslů, či podceňování čehokoliv (mimo metafor kdy si sametový kolibřík udělá hnízdo v uchu netopýra) Takovými volný verše oplývají a obecenstvo hýká nadšením a já si říkám, že jsem asi blbá. Už proto, že sametový je netopýr a ne kolibřík, :-DD. Já mám totiž básně moc ráda, ale musím vědět o čem jsou.

Vypadá to, jakoby Erma strhla lavinu úvah o poezii, próze, volném a vázaném verši... Již jsem asi také stržen.

Nadvláda poezie nad prózou v literárních webech má své pojmenované racionální důvody a je, myslím, dobře, že to tak je. Básníci prakticky ani jinou možnost nemají.

Pomyslný konflikt volného vázaného verše bych osobně neporovnával s abstraktním obrazem či hudbou. Abstraktní báseň může být stejně dobře rýmovaná jako nerýmovaná a úplně stejně i báseň epická.
Jak už jsem psal v komentáři Ermě, poezie je určitý pohled na svět, trochu jiný než je ten "normální".
Člověk se nestává básníkem, protože by se jím chtěl stát. Je jím nebo není, píše nebo nepíše, je čten a oblíben nebo není.
Jinými slovy, to, co lze dobře zaznamenat prózou, o tom je zbytečné psát báseň, a když má báseň ve volném verši pouze grafickou do podobu básně, nechápu její význam. Napsat báseň ve volném verši, aby byla básní, je těžké a klobou dolů před tím, kdo to umí.
Vše ostatní je ukryto v upřímnosti a neupřímnosti, v píli a v lajdáctví, v trpělivosti a zbrklosti, v nadání a v mylné představě, že nadání mám... Z těch výše uvedených negativ nevznikne nikdy nic dobrého. Ale i špatné může být dočasně úspěšné. Homér, Li Po, Shakespeare, Villon se po mnoha staletích stále čtou a po armádě módních, chválených poetů všech dob neštěkne ani pes.

K pravopisným a k základním formálním prohřeškům bych nebyl tak přísný(asi i proto, že je sám dělám), ale když jsou ti pravopisně a stylisticky méně zdatní těmi zdatnějšími upozorňováni, což je dobře, neměli by se proto na ně zlobit.
Zpětná vazba je důležitá zvláště pro nepokorné poety.

Dovolím si s prvním odstavcem polemizovat. Preference autorů? Jsou tu tisíce básní, kterých si nikdo ani nevšimne (myslím LS), servery jsou jimi zahlcené a tím se i devalvuje jejich výpovědní hodnota. Proč? Je jednodušší napsat 5O slov než 2000? Asi ano. Jinak souhlasím a nepláči, jen jsem použila nadsázku.

Jako čtenář přiznávám, že více čtu poezii a přesně z toho důvodu, o kterém píšeš. Prózu můžu číst jen večer, nebo v noci, kdy už mám v kuse větší chvilku a neodbíhám od toho. Báseň lze přečíst a vstřebat za pár minut.
(Problém je, že tou dobou i píšu a pokud jsem v "produktivním" období, nemůžu moc číst.)

Jako autor mám raději prózu, poezii prostě neumím. Chyb se snažím vyvarovat, ale v kapitole o třech tisících slov se vždycky nějaká najde a rozhodně bych netvrdila, že si nedám práci s jejich hledáním. Jenže čtení po sobě samém je neproduktivní a vede většinou k přehlédnutí nějakých těch nedostatků. Spousta spisovatelů dělá chyby, praxí a citem pro jazyk se asi minimalizují.

Yana: taky myslím, dík za návštěvu :)

ŽblaBuňka: no jo, až tam

jayjay: děkuju, budu se těšit ;-)

nic jiného si nezaslouží:-)

až tak daleko?????

To je trefné obvinění. Povedeně vystavěné... Asi se zamyslím nad antitezí... ;-)

Jiří Turner: Děkuji za pochvalu, básníku. Neměla jsem na mysli žádnou prázdninovou epizodku, spíš to mělo být obecné podobenství o životě a riziku lákavých odboček, ze kterých se pak obtížně vrací na hlavní cestu... Ale těší mě, když si čtenář do textu promítne vlastní zkušenost, tak by to podle mě mělo fungovat.

Yana: moc děkuju

Hunter: Dík. Přirovnání k autu asi není zrovna romantické, tak aspoň nápadité ;-).

Stin: Děkuji, potěšilo :).

Moc hezké, Orionko. Takové prázdninové sladkobolné vzpomínání, alespoň ve mně to takové emoce vyvolává...(a to i ohledně mých vlastních vzpomínek).

Ou, smutné, krásné

Smutné, ale hezky rozvedené a co se týče přirovnání i nápadité :-)

Stin: Pořád mě překvapuje, jak se právě tahle jednoduchá básnička líbí. Učím se z vašich komentářů, že méně bývá více. Moc za to děkuju!

Hezké. A máš plus za originální název. :-)