Jiří Turner: Moc děkuji za rozbor i za pochvalu. Uvažuji a vysvětlím: poslední verš je myšlen "ale pro nás jsou viditelné snadno". Takže kombinace adjektiva a adverbia mi nevadí, pouze tam ze slova "neviditelné" mizí zápor, ale v kombinaci se "snadno" mi to připadá logické a pochopitelné. Uznávám, že čtenáři to tak jasně znít nemusí.

korálek: Děkuji za milou návštěvu :).

ŽblaBuňka: Děkuji! A čertík mi nevadí, naopak špekulanty já ráda, kéž by jich tu bylo víc :).

Moc hezká báseň, Orionko. Jeden rým procházející celou básní bývá, pro mě nepochopitelně, v "moderní" poezii vnímán jako určitý anachronismus. Rýmy jsou obecně jen dobře a špatně rýmující se, jejich násilnost a obehranost vytváří hlavně kontext,vzdálenost a vazba. Tyhle sedí jak prdelka na hrnci. Mně jen, bůh mě netrestej :), jazykově nesedí poslední dva verše. Mám na mysli adjektivum neviditelné a adverbium snadno. Pouvažuj nad tím...:)

pocitově silná, krásná ))

opět podzimní nálada, snad ten déšť, ale příjemné čtení, a na čertíka moc nedej, on hrozně rád špekuluje, buď svá

No dve samostatna slova po sobe nemam rad a vetsinou to nicemu nepomaha to ticho ok to tam tak nejak patři ale hned po tom i samotne chladni nevim mozna kdybys to dala jako vety ..
Ticho!
Chladno!

Devils_PIMP: Moc děkuji za názor! Jak to myslíš náhle po tichu, jako že to k sobě nepasuje? Já to prázdno - ticho - chladno vnímám jako popis situace, pocitu.
Ten rým je jednodušší, jasná věc. Ale snažím se s ním šetřit, použila jsem jenom nebe - sebe. A příště se zkusím polepšit a vymyslet něco originálního.
Za obrazy děkuji a splavnost beru, dneska je podřízena sdělení.

Kdyby tam to chladno tak nepřišlo náhle po tichu, viď - to by se to devilsovi líbilo...

nebe - sebe - tebe - zebe... slova která bych na rým volil opatrně

jinak velmi hezké obrazy škoda že tak trochu vynechává jakási splavnost.

Lizzzie: jé, tak to moc děkuju :)

:) pohladila po duši...to já můžu, hvězdičky, zázraky a podobný důležitý věci:)

Orionka: :) k poezii máme všichni blíž, než si myslíme a to na všech "úrovních". I ten tvůj kopáč, když byl dítě, je slyšel od matky, ve školce, škole. Každý máme své myšlení a svoji "úroveň" chceš li to tak chápat.
Minulý režim nás učil se stydět - nevybočovat, zůstat pěkně v zástupu a jednotně hlasovat. Nevidím důvod, proč i báseň oči/točí by někdo nemohl pověsit na web. Abychom mohli poznat věci dobré a ocenit ty nejlepší, musíme mít přehled o všem.
Do umělecký kruhů mám zatraceně hodně daleko .... povahou / profesí / vzděláním / postoji ..... a proto tvrdím, že báseň dá každý ... dobrou, nebo ne :)

DDD: Souhlasím. Akorát musím přiznat, že jako kritik amatér si občas nejsem jistá, jestli to, co vidím jako blábol, třeba pouze nepřesahuje moje chápání, protože vnímání je subjektivní. Někdy je to ovšem zjevné na první pohled a bez debat, to máš pravdu.

loner: Možná zas budu působit, že někoho napadám, ale já to risknu :). Fakt nemyslím, že v zamilovanosti dá báseň každý. To je jako tvrdit, že po litru vína každý umí zpívat. Ale možná se pohybuješ jenom v intelektuálních a uměleckých kruzích. To já, i když pominu třeba kopáče výkopů, co vychodili pět tříd obecné a stěží dají dohromady souvislou větu (ale i tyhle bys do své definice každého měl zahrnout!), vidím kolem sebe většinou lidi, co by báseň nejen nedali, ale ani by je to nikdy nenapadlo, zamilovanost nezamilovanost. Takže tak jsem to myslela - prostě každý je na něco a poezie - přiznejme si - není zrovna tím nejrozšířenějším koníčkem.
A k tomu, že by všichni měli publikovat... no nevím. Když si 13letý kluk poprvé všimne, že existují i holky, a vypadne z něj cosi typu "když hledím do tvých očí, celý svět se se mnou točí", má to někam věšet? Je fajn, že má tu možnost, ale taky je fajn, že existuje něco jako sebekritika. Už proto, že je lépe stravitelná než kritika, které jsme na veřejné scéně vystaveni. Víš, připadá mi to podobné, jako když někdo pošle na youtube svoje zpívání ve sprše nebo vystaví na fb začátečnické výtvarné pokusy. Může mít úspěch, ale taky může sklidit posměch.
Ale chci zdůraznit: opravdu tím nemířím na nikoho tady na Psancích. Jenom reaguji na tvoji tezi, že každý by měl zkusit básnit a publikovat. S poezií se podle mě zaplete jenom poměrně úzká skupina lidí, do které my všichni tady evidentně patříme, ale pro většinu je to naprosto mimózní záležitost. A to nezmění ani láska.

Rozumím ti. Ale je tam strašně důležité to slovo "racionálně". Tápání a vyjadřování zmatených pocitů ve mně rozhodně zanechává obrázky, pocity a představy a baví mě. Ani by mě nenapadlo nechávat si to vysvětlovat, myslím, že už to ani z podstaty takového díla není možné. Co mi ale vadí je, když někdo vedle sebe naskládá něco, co sice zajímavě zní a dobře vypadá, ale už na první pohled je to blábol, který vypovídá hlavně o tom, že se autor ani dost málo nezamyslel nad tím, co vlastně píše. To ve mně pak vyvolává jen shovívavý úsměv.

Orionka: jsi na to kapla :) .... jsou tu mezi nami basnici a ti, kdoz obcas neco napisou, hnani laskou ci jinym silnym citem. Ja se treba za basnika nepovazuju, neb proste mi nejde psat jen tak, ze si reknu. Cekam az me polibi :) to se to potom pise :) .... Fakt si ale myslim, ze basen v zamilovanosti da kazdy. to, jestli se libi nebo ne, je veci osobniho vkusu a vyrazovou obratnosti autora. dobry zaklad v cteni v mladi pozdeji jako kdyz najdes ..... dovolim si s tebou nesouhlasit, ze by psat lidi nemeli ... naopak, i publikovat by meli ... zde je idealni misto, kde se lze dosici zpetne vazby .... :)

DDD: Díky, jsem ráda, že to vidíme podobně. Jenom to zapojení rozumu možná chápu jinak. Určité zmatení mi v poezii nevadí a dokonce myslím, že jí občas sluší. Jak sám píšeš v jiném dnešním komentáři, v básni má být i trocha tajemství a nevadí, když čtenáři chápou sdělení různě.
Ale já bych šla ještě dál než ty, podle mě i autor má právo racionálně tápat a vyjádřit básní své zmatené pocity, aniž by byl povinen je následně vysvětlovat. Jeho dílo mluví za něj a někdy lze k racionální podstatě sdělení dojít až spojením životní zkušenosti autora a čtenáře.

loner: Já děkuji za tvůj příspěvek do diskuze :).
Termín introvertní exhibicionismus se mi moc líbí, konečně chápu, co jsem :)).
Taky myslím, že tady na Psancích je spousta drahokamínků, vybroušených i nevybroušených, a jejich objevování je příjemná a napínavá hra.
Jenom s tou poslední myšlenkou nesouhlasím. Ne každý zamilovaný dokáže napsat hezkou báseň a asi je i dobře, že se o to každý nepokouší... nebo aspoň že ty pokusy nezveřejňuje :). Snad každý se někdy v životě zamiluje, ale tohle z něj básníka ještě neudělá. Naopak básník dokáže věrohodně napsat zamilovanou báseň, i když zamilovaný není. Ideální kombinací ovšem je zamilovaný básník, to potom může vzniknout i nějaký ten drahokam :).

kmotrov: Z tvého popisu se zdá, že jsi pro sebe ideální mix hlavy a srdce už objevil. A ne, opravdu nejsi ten srdcař v mém pojetí, naopak to na mě už dlouhým procesem pilování dělá dojem, že na konečné podobě tvých děl se víc podílí rozum. Vlastně i ta múza, která tě musí navštívit - co je to? Jenom emoce, třeba když se zamiluješ, zapůsobí na tebe silný zážitek atd.? Nebo to může být i rozumová inspirace, nápad na slovní hříčku apod.?
Každopádně děkuji za komentář i zajímavé literárně-historické souvislosti.

Jak píšeš, jedním z posledních impulzů k sepsání této úvahy byla moje básnička. Vidíš - a já s tebou souhlasím. To, co píšeš, třeba o tom postupném zrání, pod to bych se podepsal. Myslím, že tvořit bychom měli citem - za současného použití rozumu. Je trapné, když požádáš někoho o vysvětlení, jak to vlastně myslel - a dotyčný začne kličkovat a postupně zjistíš, že ani on sám neví. Toho jsem se, doufám, nedopustil :-)
Co se týče této diskuze - a už to tady zaznělo mockrát - nikdo nemůže čekat jen chválu a poplácávání po ramenou, zejména tehdy ne, když si dá do profilu, že stojí o maximální kritiku. Pak musí být připraven ji taky ustát, případně se důstojně obhájit.