Amadeo´´: Tvůj komentář mi udělal velkou radost. Jestli jsem bodla do citlivého místa a přinutila k zamyšlení, přesně to splnilo účel. Když píšeš o strachu, myslíš tím strach, že se do této situace dostaneš, nebo strach, že ji budeš vnímat podobně?

Amelie M.: Moc děkuji za zasvěcený komentář. Já s tím naštěstí osobní zkušenost nemám, je to směs vyčtené inspirace a fantazie, tak jsem ráda, že jsem to trefila. Opravdu myslím, že se po určité době člověk těmto otázkám "kdy už?" neubrání, je to lidská přirozenost, prostě drsná realita, život válcuje smrt. Ale zároveň asi cítí, že jsou to nepatřičné myšlenky, že by si měl vážit každé chvíle s tím, kdo odchází - je v tom rozpor, který mě zajímá.

Ty jo, nestává se často, aby mi po přečtení nového díla tady na Psancích běhal mráz po zádech (a myslím, že to není tou bouřkou, co právě venku řádí). Mám rád básně, které člověka nutí se zamyslet, které jdou svou myšlenkou až do morku kostí a bez vytáček a přímo bodnou do těch nejcitlivějších míst. Najdou ten strach, který si nechceme připustit, skrýváme ho ale neskryjeme, protože je naší součástí, je v nás. A to je dobře, protože kdyby nebyl, čím bychom potom byli my? Překvapila jsi mě a velmi příjemně. Ta básnička je krásná.. smutná ale krásná!

uff, ty mi dáváš.. protože mám s tímhle slušnou zkušenost, musím uznat, že se ti to velmi povedlo.. od poloviny třetí sloky skoro nedýchám.. to je prostě.. jo, jo! palec hore..

PS: i po formální stránce ti to sedlo pěkně myslím

Jiří Turner: Rozumím, taky to tak někdy mívám, ale zrovna tady mě polorým neruší. Nevím, možná subjektivní vnímání autora.

Orionka: To snad ani ne, že bych měl takové nároky na rým, ale tento je jiný než ty ostatní, což mě trochu ruší.. Jinak si myslím, že není problém báseň stvořit s takových polorýmů, pak tam ovšem může působit rušivě rým plný.

Orionka: Po tom, co jsi to napsala, je to už jasné a logické. Asi mě zmátla ta "samomluva", jako by umírající mluvil se svou již mrtvou matkou.

Jiří Turner: Děkuji za komentář i za podnět, určitě by to takhle šlo. Ale já poslední dva verše pokládám za zrýmované :)). Asi nemám na rýmy tak vysoké nároky...

Jiří Turner: O porodu to není, námětem je umírání matky a vypravěčem syn. Nenapadlo mě, že by v tom mohla být nejasnost, co konkrétně tě zmátlo?

Abych pravdu řekl, úplně to nechápu. Nejdříve jsem si myslel, že je to taková mystifikace, že to vypráví dítě před porodem, ale po opětném přečtení jsem to zavrhl a teď nevím, jestli to říká umírající nebo někdo u umírajícího...nějak se v to nemohu vyznat

Orionka: Dobrý, je bych poslední dva verše zrýmoval, třeba (ber to s velkou rezervou:)) takové klišé:

až tohle přijde, smrti nebudu se bát
když budeš mě mít pořád stejně rád?

Orionka: dobrý :-)

Amelie M.: Co takhle? :)

Amelie M.: Díky! Myslela jsem to tak, že i pohřby se pro ni staly zajímavým povyražením, na které se těší. Ale chápu, že to tam možná tak docela nesedí, třeba mě napadne ještě něco lepšího.

napadlo mě to samé, co van :)) básnička se mi líbí moc, jen pokud mohu mít technickou připomínku.. na ty pohřby chodit nebude, nesedí to reálně s popisovaným budoucím stavem :))

vanovaso: Děkuji. Máš pravdu, tohle bude nejspíš hlavně otázkou výdrže ;-))

pokud vydrží až do téhle doby, pak určitě ano ;-)) líbí se mi to... ač trochu drsné, ale to je život ...

Amadeo´´: Děkuji za zajímavý komentář. To s odstupem mě zaujalo, asi na tom něco bude, protože nejen v povídkách, ale i v básničkách hodně pouštím uzdu fantazii. Zpravidla nepíšu o sobě nebo jen o sobě, i když se tam samozřejmě vlastní pocity a zkušenosti promítají, to jinak snad ani nejde.

Renatka: Děkuji za návštěvu.

PrimaDen: Děkuji, jsem ráda, že se líbí... a vidím to hodně podobně :)