Básní na "neurčito" je spousta a některé jsou jen slovy poskládanými bez invence...to naštěstí není tento případ...

přijde mi svým způsobem jednoduchá a přitom opravdu dobrá - v jednoduchosti je krása?.. nemám co vytknout :-)

Orionka: No, znáš mě ;-)

vanovaso: No pěkná... jak se to vezme. Ale děkuju :).

Zamila: Nepřeháněj... :))

pěkná schizofrenie, líbí se mi...

Orionka: No, až děsivej klid tu bez Tebe nastal ... ;-) :-)

Lenča: Děkuji a zdravím po delší době!

Timothy A. Postovit: Tak to děkuju, je taková jednodušší... prostě pocitová :).

Zamila: Dík! Tak různě, nějak se toho sešlo moc, ale úplně jsem se z Psanců neztrácela, občas jsem nakoukla :).

Povedená, až se mě jaksi hlouběji dotkla...

Dobrá pocitová báseň, tecnicky taky velmi vydařená, podle mě!:)

To jo, to je dobrý :-) Kdepa ses nám ztrácela ? ;-)

PrimaDen: No jo, máš pravdu :). Tohle je jen taková pocitovka. Dík za komentář.

Ta pravá je tu stále, ať udělá ,co udělá..:))

kmotrov: Jé, no to je krása. Máš pravdu, mohlo by to tak být. A je ohromně zajímavé, jak různé výklady může mít tahle báseň, která je už názvem vcelku konkretizovaná. Ale je to tak, sdělení básně může být tolikrát jiné, kolik má čtenářů. Napadá mě, že čtení básně je vždycky setkáním dvou lidí, autora a jeho čtenáře, jejich myšlenkových světů, pocitů, zkušeností atd. A myslím, že jak tuhle báseň vidíš, o tobě vypovídá něco moc hezkého :).

Já za tím zas budu hledat člověka jo?
Představuji si mladou dívku v Viktoriánské Anglii. Je zamilovaná, puritánská společnost lásce (natož sexu) nepřeje, jednou jedinkrát k tomu ale přeci jen dojde, její milý se ji skrytě na malý okamžik dotkne, od té doby je jiná. Ve Viktoriánské Anglii mají ale i stěny uši, milenci jsou odhaleni. Ji izolují v ženském klášteře na pustém ostrově a tam píše tuto orgastickou báseň, o tom jak se ji dotknul muž. Teda skoro brečím, fakt!

koiška: Děkuji, potěšila jsi mě, tak to bylo myšleno...

koiška: Děkuji, to jsem ráda :).

koiška: Napsala jsi to moc hezky a pravdivě, tak to je, díky.