Amadeo´´: Děkuji a souhlasím. Tvůj příměr s hudbou mě zaujal, ale nemyslím, že cesta k oblíbenosti je tak snadná. Jednoduché a neoriginální sdělení určitě zaujme ještě méně než složitý experimet. Spíš je to o hledání kompromisu mezi originalitou a sdělností. Ale oblíbenost je stejně jen jedna stránka věci a velmi relativní, na tomto serveru mluvíme o pár desítkách čtenářů a zpravidla několika málo komentujících, tohle o kvalitě moc nevypoví. Důležitější je možná vlastní pocit z díla.

Ano, někdy je nutné pomořit se do toho a putovat až k samému jádru, na samé dno, protože jen tam čeká na nás klíč, který nám pomůže odemknout všechny ty zámky, co nás vězní a my budeme moci svobodně vyplnout a být svobodni. :-)

samiVdavu: Zaujal mě Tvůj komentář:

„...je na autorovi, jestli si vybere základní balíček a nebo pokročilý. Ten základní má tu výhodu, že čtenář snáze pochopí. Pokročilý riskuje, ale může zapůsobit více. Např. pomocí různých opisů, metafor a metonymií“

Nejsem si jistý, jestli při použití toho jak říkáš „pokročilého balíčku“ báseň zapůsobí více. A nemusí se jednat o smutek. Může to být zrovna tak štěstí, nebo jakékoliv jiné téma. V mé poslední básni čtenářům rozhodně nedávám vše na zlatém podnose ale podle komentářů mám pocit, že to čtenáři vůbec nepobrali a vlastně je to ani moc nezaujalo. Může to mít samozřejmě spousty důvodů od tématu, špatného zpracování, až k sympatiím k autorovi… A všímám si toho i u ostatních zdejších děl, které jsou podle mého názoru skvělé a originální a přesto málo čtené, málo komentované a celkově bez větší pozornosti. Zbývá tak otázka, kde je ta hranice...
Je to jako v hudbě. Populární hudba bude v oblíbenosti vždycky válcovat ty opravdové a velmi dobré hudebníky, Ti budou vždy v pozadí. Je to samozřejmě jen příměr ale ve své podstatě je to tak - což je pro mě dost deprimující.

Mně se báseň také líbí. Ale je pravda, že máš daleko silnější kousky...

Lenča: Děkuji, to mě moc těší.

Mně to přijde poutavé, opravdové, vtáhlo mě to.

samiVdavu: Napsal jsi to přesně s tím slovníkem, já se snažila o přesné vystižení pocitů, takže spíš tradičním způsobem, i když doufám, že obrazy úplně tuctové nejsou, aspoň jsem od nikoho vědomě neopisovala :).
S tím prožitkem jsem to asi špatně pochopila tak, že myslíš, že vycházím z vlastních zážitků. Tak to totiž není, u mě je psaní ryze fantazijní záležitost. Ale za schopnost prezentovat emoci děkuji, tu bych měla moc ráda :).

Orionka: Špatně jsem se vyjádřil, měl jsem na mysli cítění. Schopnost prezentovat emoci. Slovník smutku se nabízí sám, ale je na autorovi, jestli si vybere základní balíček a nebo pokročilý. Ten základní má tu výhodu, že čtenář snáze pochopí. Pokročilý riskuje, ale může zapůsobit více. Např. pomocí různých opisů, metafor a metonymií. :)

korálek: Děkuji za návštěvu :).

samiVdavu: Souhlasím, že to vyjádření není zrovna novátorské... i když slovník smutku se asi nabízí sám a těžko ho vyjadřovat slovy patřícími k jiným emocím. Ale jedné věci nerozumím - o jakém mém prožitku to píšeš? :)

hezká ve svém smutku ... )

S podobným typem básní je to těžké. Je to milion variací namalovaných tou samou barvou a těmi samými slovy. Ze silných slov lze snadno vytvořit mnoho, ale je to pořád ta samá stavebnice, stále ty podobné obrazy. A snad by žádný autor nechtěl být zaměnitelný s jiným.
Je to jako film, u kterého bych měl brečet, ale už jsem ho viděl mnohokrát, jen hráli různí herci. V hlavních rolích: Slza, Tma, Oči a Smutek.
Už se taky opakuju. Promiň. Myslím jen, že se svým prožitkem máš na víc! :)

Nikytu: Děkuji, to mě moc těší! A koukám, že jsi to vzala hezky od začátku... :)

Nikytu: To jsem si tak trochu pohrála se slovíčky... první básnický pokus :). Díky za návštěvu!

Empatie skrze internet
není nemožná
pokud cit pravý v srdci vykvet

A já si tvoji tvorbu prostě oblíbila. :-)

Sním jako sním, nebo sním jako sním, anebo s ním jakože s ním? :-) Dobré!

Nikytu: Moc děkuji za komentář. Vždycky mě překvapí, co všechno se v básni dá najít, výklad s odchodem ze života je velmi zajímavý. Já psala spíš o tom, jak některé otázky nedají pokoj a nakonec prostě musí ven, stejně jako ten obsah střev... a někdy se stejně páchnoucím výsledkem :).

koiška: Děkuji :).

Jiří Turner: Zaujala mě peristaltika v této básni a tak jsem se ze zvědavosti začetla i do komentářů. A musím konstatovat: zaujala mě i Tvá peristaltika, jak jsi ji zapracoval do verše. Krásná miniaturka, rozesmála mě! :-D :-D

Tak ta první sloka je výborná! To přirovnání mě rozesmálo. :-D
Celá ta báseň mi připomněla tu nepoetickou část odchodu života z těla, kdy se tělo zcela uvolní a uvolní ...... Ale tak hezky vtipně vyjádřeno. :-)))
Ale zároveň v tom vidím i to, že po smrti lidé někdy začínají oživovat a přetřásat to, co bylo. A ten jeden, co už odešel, se k tomu již nikdy nebude moci vyjádřit. Ať už k tomu dobrému či k tomu zlému.
Navzdory zvolené symbolice, byla to osvěžující báseň. :-)