![]() |
komentáře k dílům uživatele :
Dvakrát to samé, ale to je jediná chyba, jinak to velmi čtivý, jak jako báseň tak i ten příběh v tom. :-)
Není to rozhodně špatné, na mě moc zdlouhavé, ztrácela jsem se, neudrželo to plně mou pozornost, ale dočetla jsem, což je plus i tak. Dramatické je to, jak napsal puero. Opravdu.
Yana: Nemyslím si,že zrovna tato patří mezi povedenější, ale i mistr tesař se někdy utne, však to známe
No, moc se mi to líbí a hlavně to zamyšlení a konstatování v závěru. Opravdu se ti to povedlo. Zpočátku úsměvné fantazírování a závěr s myšlenkou. Tleskám.
Nevím, jak to napsat, ... je to taková psycho básnička. :D Měla jsem z ní husí kůži.
Slyšel jsem to tajemství
zabili mě
jenže jsem byl hluchý.
zabili mě
jenže jsem byl hluchý.
líbí se mi opakování strof :) tajemně záhadné dílo..melancholické, ale přece není až tak hororové..podělit se jen a bude líp :) za mě like :)
to mi trochu připomíná Kalísí v seriálu Hra o trůny - matka draků :) ano, ochočit si draka, mít moc, létat, zvítezit nad něčím mocnějším a podmanit si to.. zajímavě popsané - hezké :)
Hmmm znělo mi to docela Shakespearovsky. Spíš dramaticky než poeticky. DOvedl bych si to představit hrané.
Peklo, bolest, zmatek a křik,
dali mi do vínku oči bez zraku,
já už si na to zvyk,
banda hlupáků,
já vidím i přes slepotu!
vrazím jim do zad nůž!
tahle sloka se mi líbí
dali mi do vínku oči bez zraku,
já už si na to zvyk,
banda hlupáků,
já vidím i přes slepotu!
vrazím jim do zad nůž!
tahle sloka se mi líbí
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
stepik9 [14], Jindruch [14], Megynka [12], Big Nathanano [9], Élektra [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


