Zamila: Aha, mně to tam nevadí, ale děkuji moc za upozornění :).

Birtiri: Jakože buď "doufám v dotyk", nebo "toužím po dotyku" ;-) Aneb vazba slovesa s předložkou ;-)

Zamila: Doufáš po dotyku? Nějak nechápu co je na tom tak netradičního, děkuji za komentář :).

Tohle ovšem má něco do sebe, jen by to chtělo i cosi hlubokého navíc, aby to nepálilo jen samým klišé...

Obávám se, že spojení "doufáš po dotyku" neexistuje ;-)

líbí

Příjemně hravá.

Výborně vystižená ta situace a atmosféra.

Nádherně vylíčená smutná rodinná situace. Někdy jsou i dva rodiče málo. Chtělo by to sourozence, kteří by byli vždy na tvé straně, a prarodiče jako zdroj moudrosti a nadhledu. Nikdo není dokonalý, ani rodiče.

Uniká mi smysl řádku: mý dětska pěkný darebáci!

Krásné :)

juu, to je fajn. jsem spíš na básničkovou formu (ač nerýmovanou), tady ty rozházené věty moc nemusím... ale forma je na umělci. obsah skvělý..

moc hezké.......přeji ti , aby to byla poslední bolest z lásky, kterou prožiješ.....:)

Smutná poezie o hledání se ve světě lidí, líbí se mi to, je to docela sugestivně napsáno

na mne tvá slova zapůsobila

Těchto básní s tématikou sebeuvědomění je na světě mnoho. Zrovna tato báseň je zajímavá, ale chybí mi nějaký prvek, který by ji činil originální...

hezká, líbí :-)

Rozumím těm pocitům, mě se líbí :-)

V básni jsi rozhodně báječná a povšimnutelná. :-)

líbí