|
|
Buším uvnitř vlastního srdce,
trpce a trpčeji do sténajících stěn,
bolest jak jitro sklání se nade mnou,
chci se prokapat s kapkami krve ven.
Tápu temně po tepnách,
žhnu a žádám žíznivé žíly,
krkolomný zlom, pád a já klečím,
úplně uzamčen, shořely síly.
trpce a trpčeji do sténajících stěn,
bolest jak jitro sklání se nade mnou,
chci se prokapat s kapkami krve ven.
Tápu temně po tepnách,
žhnu a žádám žíznivé žíly,
krkolomný zlom, pád a já klečím,
úplně uzamčen, shořely síly.
j.f.julián
mně se líbí bezezbytku
Ty aliterace jsou povedené – u toho žádám to zabije význam úplně, poslední dva verše už prostě jen podlehly formě.
Jsou zvony, co buší... Komu? A proč? Pak odezní. Zůstanou v duši. A musíš, udělat krok...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [6]» řekli o sobě
Sucháč řekl o Umouněnka :Prostě Vivi, ta od sazí, duší Blázen, člověk, který má takovou představivost, jakou jí v tak ranném věku, ve kterém je, může závidět prakticky kdokoli...fantastické hrátky se slovy v jakékoli formě jí už dávno katapultovaly mezi elitu...jsem rád, že Tě znám... :-)

