 27.02.2026 0 124(5) 0 |
Myslím, že ti nechybím,
neptej se, jak jsem na tom byl já.
V noci padlo mnoho vín,
výstřelů a dobře mířených rad.
Do krajiny srdeční,
přibyl dnes další hluboký šrám.
Hlásím četná zranění,
za hluku vřavy němých barikád.
R: Svit umělých loučí,
roztáči krupiér.
Tak se se světem loučí,
poslední z derniér.
Jsem ten kdo se nevidí,
sám na visuté hrazdě stát.
Kdo je vítěz pochybný,
a kdo po bitvě být chce generál?
Ranní rozbřesk vykreslí,
pohled na krví zbrocený kraj.
Hlásím četná zranění,
na oddělení úrazů i ztrát.
R: Svit umělých loučí...
MR: Jak slunce vystoupám, až nad obzor tam,
kde mě nikdo nepozná, kde jsem nečekán.
Sekyru válečnou zakopat a skrýt,
čas nejde odestát, vždyť to není hřích.
R: Svit umělých loučí...
neptej se, jak jsem na tom byl já.
V noci padlo mnoho vín,
výstřelů a dobře mířených rad.
Do krajiny srdeční,
přibyl dnes další hluboký šrám.
Hlásím četná zranění,
za hluku vřavy němých barikád.
R: Svit umělých loučí,
roztáči krupiér.
Tak se se světem loučí,
poslední z derniér.
Jsem ten kdo se nevidí,
sám na visuté hrazdě stát.
Kdo je vítěz pochybný,
a kdo po bitvě být chce generál?
Ranní rozbřesk vykreslí,
pohled na krví zbrocený kraj.
Hlásím četná zranění,
na oddělení úrazů i ztrát.
R: Svit umělých loučí...
MR: Jak slunce vystoupám, až nad obzor tam,
kde mě nikdo nepozná, kde jsem nečekán.
Sekyru válečnou zakopat a skrýt,
čas nejde odestát, vždyť to není hřích.
R: Svit umělých loučí...
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Derniéra : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ztrátomarket
Předchozí dílo autora : 2v1
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Majjja225 [17]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
