přidáno 28.12.2013
hodnoceno 2
čteno 811(9)
posláno 0
Až bude vítr vát,
co řekneš mu?
Že nad útesem hledíš každý den?
Co povíš jen?

Vzhlédneš do oblak?
Přiznáš, že hledáš světlo ve tmě jezera?
Že tvá mysl čeká večera?
Budeš mlčet, že je to tak?

Bosé nohy v obilí uslyším tančit,
roztančíš se v útěku,
měsíční zář se mrazivě dotkne nitra,
zahřeje v těle útěchu.

Les našeptává v korunách,
hlas se mísí v ozvěnách,
jak těžké je mluvit k hluchému
a ještě těžší podat ruku slepému....

Možná někde zahlédneš ty mraky,
ta oblaka, schody do nebe,
déšť co pálí a nezebe,
možná, že ty taky....

Vidíš!

Budeš mít to štěstí?
Zaslechneš vlci zuřivě vít?
Plápolat oheň, lidi žít?
Ano, vždyť ty....

Slyšíš!

Skrytě.
přidáno 03.01.2014 - 00:27
Yana: Děkuji moc za názor, pochopeno je to správně :)
přidáno 29.12.2013 - 22:38
no, mě tedy moc zaujala, včetně názvu a to je také umění, musím se přiznat že báseň chápu dvěma způsoby, jedno moje vysvětlení že oslovuješ osobu kterou miluješ, druhé že tak nějak všechny, kdo toto čtou a to je mi bližší a doufám že ta jiskérka zasáhla i mě...nejvíce se mi líbí závěr

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Potemnělá jiskérka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Slova
Předchozí dílo autora : Tajemný kruh

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku