No právě, ta upřímnost - je to výsledek jakéhosi citového zakalení (jakože ztvrdnutí, jako u oceli). Ta počáteční naivita potichu vyšumí a zjeví se ryzí jádro. Já neumím říct, jestli mám radši tvoje staré věci, nebo ty nové. Možná je ještě brzo hodnotit, protože hravost a humor jsi ještě neztratil. Novější tvoje věci jsou už odraz protřelého pohledu na svět. No psal bys dneska ještě o serafech? Básníci tíhnou k realizmu, ale to je možná chyba. Ale je to vývoj.

gajda: To se těžko hodnotí. Mi se více líbí to, co píšu teď. Přijde mi to méně povýšené, já byl v mládí strašně pyšný – na velká slova, na chytré obraty, že píšu poezii…
Teď mi ta poezie přijde upřímnější, obsahem i formou. On ten vývoj asi mířil nějakým způsobem k nějaké vnitřní opravdovosti. Co myslíš ty? Líbí se ti víc ta starší nebo ta nová?

Tuhle už jsem jednou četl. Líbila se mi. Teď, když ji čtu podruhé, potřeboval jsem si vypočítat, že ti v roce 2012 bylo 14 roků - no a souvztažně k dnešku a k tomu co píšeš, pak porovnávám, jak je tvoje poezie konzistentní. No... vivinula se. Je to dobře? Je to špatně? Já nevím. Co myslíš?

Z myšlenek ti zmizí všechna plev - ó, kdes objevil takový obrat? Včera se moje Gabi otočila ke švagrové a povídá, že muži jsou půlku života infantilní a druhou senilní a doufala, že to neuslyším. Nevím, doufám, že pořád ještě jsem ten první případ. Ale hádám, že ten přerod přichází s tím, co píšeš na konci básničky.

NoWiš : tvé básně je radost číst. Děkuji.

NoWiš : nadšení, toužící po něčem, očekávající s napětím. Nádhera. Ty žiješ láskou ! Paráda. Děkuji.

Jéé. To je pěkné. Úplně tě vidím v devětaosmdesáti, jak sedíš napůl hluchý s nohama ve škopku, mažeš si kolena a drbeš se na hlavě, hledáš vlasy a přitom vzpomínáš nad nalezenými erotickými básněmi na své lásky a dobrodružství. Nad takovými verši se bude mile vzpomínat, komu byly zamýšleny. Jsou dobře napsané.

Tuhle věc jsem nečetl, chystal jsem se na svatební cestu. Takže fajfku mám až teď. Pokouším se vcítit do člověka s průstřelem hlavy. To se dá přežít ne? Další je utopený, poslední oběšený... tedy, při poraněné noze jistě myšlenky na fatální zranění pomáhají. Mohlo to dopadnout hůř. Sněť, otrava krve. Týdny v horečkách, převoz na fakultku, výpadek elektřiny, požár nemocnice, tisíce uhořelých pacientů, povstání a válka, tanky v ulicích, tanky na nádraží, tanky na tancích a pod jejich pásy rozdrcené stehenní svaly, lopaty, meče. Žaludeční křeče.

... teď mě napadá, co tam dělá ten přeslazený nadpis?

NoWiš : líbí se mi, ač hodně souhlasím s tím co napsal "kmotrov". Je to ze života a nejvíce se mi líbí "Nebudeš sedět jak vlaštovka na drátu
Na vrcholku kopce zmrzliny", ráda jsem přečetla, když četl "gajda" a děkuji.

Kdyby se bodovalo, už by šel rating dolů.

co pošli fotku... měls přiložit obrázek rovnou k dílu!!

No, víš, dokud to jde o tom napsat básničku, tak je to dobré. Neokoukané. Nevšední.

Ale řekni, vidět takový pěkný zadeček na posteli každý den, za pár měsíců napsal bys o něm báseň? (POZOR co napíšeš! Mohl by si to přečíst ten zadek!)

Jestli ano,... pošli fotku.

gajda: jo no to si pamatuju, to bylo píčovina. Ta holka mi pak v anglii schovala pas abych nemohl utéct :D velký zážitky

Ano, je nezbytné tě přerazit ocelovou trubkou a jestli páteř nepovolí, tak víckrát.

..ehm.

gajda: letadlo je vlak s umělou mytologickou atmosférou a pompou. Doporučuju si to vyzkoušet, do anglie letíš hodinku a púl a vzhledem k cenám zprivatizované hromadné dopravy v Británii někteří lidi lítaj z londýna do evropy a pak zpátky do leeds nebo glasgow, protože to je levnější než jet vlakem.

Je to strnulé. Kafe stojí za prd, jídlo je bez chuti a lidi jsou zvláštní.

Mi se to líbí, ty plevelné výrazy mnohdy strnulost básně provzdušní. Že to obsahuje hru s péčky mi taky příjde klukovsky rozverné a ne právě na škodu, konečně je to popis Anglie (Walesu?), co může být strnulejšího než tenhle kout země a jeho obyvatelé? Já se sem teprve chystám, teda do Skotska, nikdy jsem na Britských ostrovech nebyl.

Nikdy jsem neletěl letadlem.

gajda: no jo no :D. Díky

Já bych řekl, že nowišoviny už dávno své čtenáře mají. Když jsem četl třetí řádek odzpoda a viděl tu srst lišky a pak tu ženu s toutéž srstí (tedy s liškou)... napřed mi nedošlo, že krom krku tu srst mohu hledat i na jiných zajímavějších ženských místech.

gajda: a já mám tuhle zrovna rád. Ovšem momentálně proichází transofrmací do hudby, tak se třeba pak potkáte za lepších podmínek

gajda: tvl se červenám. Jsi láska