Elegie pro Serafa

gajda: Já myslím, že to je proto, že to vždycky stojí za to (emočně) pokud píšeš o něčem veskrze osobním. No a ono jako láska bolí i ve čtrnácti. Ale jinak, víš co. Přijde nám to milé jako čtenářům, co sami píšou a žijou věci s tím realismem na jazyku. Ale garantuju ti, že mi to tehdy přišlo všechno úplně stejně detrimentální. Akorát jak jsem byl takový pseudointelektuál ve vývinu tak se tam často vplevelila ta dětská pýcha. To s tou milostí ale asi nesouvisí, to se mi určitě děje i dnes, akorát jinak

Vida - diskuze pod dílem po 12ti letech.

Možná to máš podobně jako já, původně jsem psal o hvězdách a o platonických láskách. Dneska vidím všude smrt a temnotu. On i ten volný verš k tomu dost svádí, psát si volně svobodně a o to upřímněji, ale dneska jako čtenář prahnu spíš po jakési pohádkové metafyzické poezii a po lyrice. Déšť v horách rozeznívá listy kapradí - a jelikož je to poezie v praxi - člověk si rozmyslí popisovat ve verši podobné banality, ale možná je to škoda. Možná je dobré čas od času vyvážit filozofii ve verších něčím banálním, veselým.

Nebo milostné verše: obvykle první mislostné verše bývají světalehké, popisné, banální, lehké věci a časem se do nich vkrádá citová nevyrovnanost, upřímnost, opravdovost a počáteční lehkost je tatam. Láska sice vypadá opravdová, ale už ne tak milá.

Psát milé věci je s časem těžší a těžší. U milých věcí se těžko experimentuje, těžko se u nich zvedá umělecká úroveň. Nevíš proč?

No právě, ta upřímnost - je to výsledek jakéhosi citového zakalení (jakože ztvrdnutí, jako u oceli). Ta počáteční naivita potichu vyšumí a zjeví se ryzí jádro. Já neumím říct, jestli mám radši tvoje staré věci, nebo ty nové. Možná je ještě brzo hodnotit, protože hravost a humor jsi ještě neztratil. Novější tvoje věci jsou už odraz protřelého pohledu na svět. No psal bys dneska ještě o serafech? Básníci tíhnou k realizmu, ale to je možná chyba. Ale je to vývoj.

gajda: To se těžko hodnotí. Mi se více líbí to, co píšu teď. Přijde mi to méně povýšené, já byl v mládí strašně pyšný – na velká slova, na chytré obraty, že píšu poezii…
Teď mi ta poezie přijde upřímnější, obsahem i formou. On ten vývoj asi mířil nějakým způsobem k nějaké vnitřní opravdovosti. Co myslíš ty? Líbí se ti víc ta starší nebo ta nová?

Tuhle už jsem jednou četl. Líbila se mi. Teď, když ji čtu podruhé, potřeboval jsem si vypočítat, že ti v roce 2012 bylo 14 roků - no a souvztažně k dnešku a k tomu co píšeš, pak porovnávám, jak je tvoje poezie konzistentní. No... vivinula se. Je to dobře? Je to špatně? Já nevím. Co myslíš?

NoWiš: Nevrhej, mám odporné nutkání odjet do Itálie.

Cvokhauz: taky se na to vrhnu... jinak díky

Patetické, ale přesto skvělé, alespoň pro mé chuťové buňky :) (Možná to bude tím, že jsem zrovna podruhé dočetla Quo vadis)

taron: Monachos: Lusy: já děkuji vám, za příjemné ohlasy

Souhlasím s Lusy , jen nejsem želvička, ale už pořádná želva ....:)))
Je opravdu překrásná...je o lidské sobeckosti , nedůvěře, bezbožnosti ....serafini...pro mě něco božsky překrásného...čistého a jedinečného...díky, díky..

Dnes se mi to náramně hodí. Děkuji, že sem něco takového dáváš. Je to Dobré.

:'( Brečím jak želvička je to překrásné