Moc se mi líbí prostřední část, evokuje mi těžké živobytí, tak nějak obecně, dřinu sedláka i mlynáře i třeba tíhu jejich osudů. Výhrady mám k zrcadlu, není příliš originální a navíc se do mlýna nehodí. Vím co si tím chtěl říct, ale zkusil bych hledat něco jiného.

Moje babička byla ze mlýna, to místo má zvláštní kouzlo. I když mlýn už nemele, jako ten tvůj, možná dokonce o to víc. Jadérko asi má spíš symbolický význam, jinak by tam bylo spíš nerozemleté zrnko... ale možná se nemele už dlouho, někdo tam jedl jablko a jadérko spadlo na zem... a možná zbytečně moc dumám :)

pěkné to máš

Naprosto skvělá :)

Skvělá. Do záložek :)

Moc pěkná, s lehkostí...trochu ale souhlasím s Homérem, originálnější mi přijde jadérko a mlýnice, ale pořád je moc pěkná :)

Mně přijde krásná… A je to přesně to, co tu hledám. Poezii, která mě svou myšlenkou, svými obrazy a lehkostí vyrazí dech. Jsem rád, že jsem mohl číst.

Tma, děšť, prach, zrcadlo, bolest. Ještě ti tam chybí anděl a svíčka. Zkus volit v poezii méně ohraná slova, máš na to. Každýho to semele, i to poslední jadérko.

neumím jí úplně proniknout pod kůži.. ale zůstává mi z ní dobrý pocit...... líbí se mi..

kmotrov: Jééé, já mám narozeniny! Děkuju za nakouknutí i za přání :-)

...na břehu nejmladšího z rán
Tohle mě dostalo (celý to je fajn).

Přeju Ti hezký psanecký narozeniny.

poll: Moc mě těší, že se ti to líbí. Ten doprovod ale není žádná sláva, o moc víc bych toho už nezahrál. Škoda, že nemám nahranou verzi s klarinetem. Ta je mnohem hezčí :-)

Leslie: Poslední dobou to tak nějak cítím. Moc děkuju za návštěvu a za souznění :-)

Moz hezky a dobry doprovod :-)

Je úžasná, trochu posmutnělá, ale prýští z ní touha po životě...už ji čtu poněkolikáté a pokaždé mi sedne o něco víc. Souzním s tou potřebou něco změnit...

casa.de.locos: To s tím Pocitem ti skoro závidím. Poslední dobou se mi totiž nějak moc nedaří být sám. A ono je to někdy fakt potřeba.
Díky za návštěvu.

Tradičně krásná, atmosférická a náladová. Měla jsem dneska Pocit, tak jsem musela zastavit auto na cestě mezi poli, vylézt ven a chvíli se koukat, do dálky, na mraky a na ptáka co se uměl zastavit v letu, a přišlo mi, že ten obraz tam v té chvíli byl, protože byl paralelní k mému pocitu, nebo můj pocit byl paralelní k tomu obrazu. A teď se mi to samé stalo s tvou básní, sedla mi do nálady, takové změnové, rozhoupávací se.

kmotrov: No, potřebuju asi celej tak nějak vybočit :-) Dík!

Zamila: bludička: Díky moc za nakouknutí. Těší mě, že zaujala :-)

Amelie M.: No, ono je to trochu obecnější. Tak hrozný to snad zas nebude. Spíš jen nehodlám dělat pořád to, co se ode mě čeká :-)