Nádherná. Ten konec mě pěkně dojal...

Amelie M.: Vidíš, to mě vůbec nenapadlo. Přijde mi, že by musela být trochu míň rytmicky rozevlátá :-) Díky za podnět, budu o tom přemýšlet :-)

Ailin: Ano, křídel není potřeba se bát. Není ani potřeba si je závidět. Každý, kdo chce, je může mít :-)

já bych si ji klidně vzala s sebou k ohni a kytaře.. je mi příjemná, lidská.. určitě by jí to slušelo moc i s klavírem.. :)

Orionka: S těma snílkama máš pravdu. Zkoušel jsem to napsat jinak, ale nic se mi už tak nelíbilo. Třeba mě něco ještě osvítí. Tohle je vážně jazykolam.
Ta láska měla být původně v názvu. S velkým L. Jenomže pak mi došlo, že by ten název byl vlastně omezující. Protože to slovo má pro mě obrovskou spoustu významů.

A slyším melodii a zpívám si ji jako píseň... :-)

Ta je krásná... jako by mi s každým jejím slovem povyrostla křídla - a cítím svobodu, volnost, let... Děkuju :)

slnečnica: Leslie: To mě strašně těší. Moc vám děkuju :-)

Mám pocit, že bych poznala autora, i kdyby to byl anonymní den :). Je typicky tvoje, lehká a zvláštně neuchopitelná. Zřejmě umožňuje různé výklady, já v ní asi i vlivem zařazení do kategorie vidím lásku a to, jak nás povznáší. Jenom drobnost - na verši "poslední z snílků" jsem zaškobrtla, tohle by se recitovalo těžko.

Leslie: Súhlasím. Nedá sa opísať.

Nádherná. Dotkla se mně někde opravdu hodně hluboko a bude tam ve mně rezonovat ještě dlouho. Úplně mě připravila o slova. Vážně je asi nenazvatelná....

Leslie: Moc děkuju... víš, neskutečně mě těší zjištění, že tyhle pocity nemám sám...

Leslie: Ano, ta voda smyje vše chatrné, ztrouchnivělé, nepevné a nepodstatné. Díky za tvé zamyšlení :-)

"a nebude to za bolest" ...

Nádherně doplňuje mé dnešní přemýšlení. Párkrát se mi to už podařilo, dívat se na svět očima ptáků... vlastně celkově mi připadá, jakoby vystihovala to, jak se poslední dobou cítím. Je mi velmi blízká. Opravdu nádherná. Moc se ti povedla.

Já mám právě ty tvoje zamyšlení, které si člověk může přebrat po svém, moc ráda... A tohle se povedlo. Připadá mi taková očisťující. Jakoby ta voda vše smyla...

Leslie: Děkuju :-) Taky jsem z toho teď trochu zklamanej. V sobotu jsem sel trávu a teď leží všude sníh. A všechno, co začínalo vykukovat ze země a vonět, se zastavilo. Snad to nebude trvat moc dlouho. Nemůžu se dočkat, až ty jabloně pokvetou :-)

Jestli něco dokážeme, tak přemýšlet nad tím určitě... ale dokážeme to opravdu rozpoznat, vycítit, kde je pravda? To už je tvrdší oříšek. Já se o to každopádně snažím (více i méně úspěšně), ale myslím si, že lidstvo obecně ještě čeká hodně tvrdých zkoušek, než se opravdu probere(me). Takže uniká, rozhodně si myslím, že uniká, a zrovna to, co je ve skutečnosti nejdůležitější... Pevně ale věřím tomu, že to má všechno svůj čas... a smysl.

Úžasné obrazy, tak krásně vyjádřené. Dojala mě. Provoněla. A zastesklo se mi po jaru, které už skoro vypadalo, že je tu. Snad už brzy.

Leslie: S tou růží máš pravdu, asi vážně nejde nebýt rád. Ale - dokážeme ještě vůbec přemýšlet nad tím, co to všechno znamená? Nebo už jsme tak otupělí a do sebe zahledění a zaslepení, že už nevnímáme, jestli nám třeba něco daleko nás přesahujícího neuniká?

Krásná. Příjemné zamyšlení. Taky někdy hledám v dešti slova. K tomu, jestli být nebo nebýt rád... no, na to, co se teď pořád děje, mám svojí teorii, ale asi už to úplně nepatří na literární server a do komentáře k básni. Ta růže je ale něco tak krásného, že za ni snad člověk nemůže nebýt rád, ani když vykvete v prosinci. Já rozhodně ráda jsem. Víc mě spíš trápí sníh v dubnu...