|
|
|
|
|
Poetismem ojíněná... Napadla při čtení Nezvala... Je to taková slovní a obrazová hříčka...
|
|
je to o převážení, je to o Ivánkovi, je to o tom jak se lidé mají rádi...
|
|
prababičce...už několik let ti mávám kopretinou do nebe...scházíš mi...*
|
|
Vrátil jsem se kousek nazpátek
do časů, kdy byl jsem mlád,
do světa půvabných pohádek,
které jsem slýchával rád.
Jen děj jsem poněkud upravil,
tak jak už zvykem je dnes,
i vlk by se z toho poučil,
že život je někdy pes...
|
|
jaro.tram do Modřan.nábřeží.slunce.a nevyplněná stránka v diáři.šetřete mě.
|
|
|
|
bumerang, dobře mi tak...:-))
|
|
Mámě... Podruhé.
|
|
..uvnitř srdce, uvnitř myšlenek, uvnitř pochopení, uvnitř nás..."dál už mě netrap, blázne"....(opě příliš osobní)
|
|
...nikdy nikdo nepochopí nic...a zae se uzavírám někam kam bych nechtěla..ale ono to jinak nejde...vím, že to jinak nejde...
|
|
a na parapetu vrabec, tančící na hudbu, kterou neslyšíme a venku sny, které nám uletěly, když jsme (z a s e) nedávaly dostatečný pozor.klasika.
|
|
Tak tohle vzniklo náhodou pro mého neoblíbeného učitele matematiky (zv. Cipísek) z příliš velké nudy a hněvu k němu.. :-) Nečekejte nic kvalitního, jen doufám, že vás aspoň trochu pobaví..;-) (Sonet- dvě čtyřverší, dvě trojverší)POZOR: psáno s NADsázkou :-)
|
|
Mojí malé velké lásce. O počátcích mateřské lásky. (Prosím zavylé odpůrce tohoto stylu psaní, aby se zdrželi komentářů.)
|
|
jedna ke zvýšení spotřební daně z lihu...
|
|
|
|
|
|
je to jen křik, výkřik a vzpomenutí, že nikdy nezapomenu..
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
adelhamerska» narozeniny
octopus [17], Dott [17], Obláčková [16], rezka [15], Artie [15], Deny [14], madanga [12], Neděle [7], zabijakplic [5]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

