|
Je to pošetilé, asi blázním, ale v duchu Vám říkám „Ovečky moje!“
|
|
|
|
lehce morbidní, snad legrační
|
|
|
|
psáno při menším záchvatu, jinak jsem v pohodě.
Jen nevím, zda báseň se vskutku povedla, to ohodnoťte vy.
|
|
Chci jen ze sebe dostat svý pocity. Je jich někdy moc.
|
|
To, co považujeme za „padající hvězdy“, bývají často satelity, obzvláště, letí-li to pomalu.
|
|
|
|
|
|
|
|
Tato báseň je věnovaná mému nejlepšímu kamarádovi Vojtovi Niklickému který tu už boužel není . Předem se omlouvám za chyby ale pro teď by ste mi je mohly odpustit . Vojta umřel ve 14 letech na rakovinu plic . Budou tomu 2 roky. Znal jsem ho 12 let.
|
|
|
|
|
|
|
|
Turista se má předem informovat...
|
|
Tuto básničku jsem před delší dobou věnoval mé nejmilovanější osobě, na kterou nikdy nezapomenu. Moment, kdy si jí přečetla a usmála se pro mne znamená mnoho, navždy. Ona osoba by chtěla, abych se o skromnou báseň podělil.
|

