šest krátkých textů propojených podobnou atmosférou...
přidáno 17.10.2011
hodnoceno 5
čteno 1358(14)
posláno 0
zpustošený časem
tváří v tvář smrti
směji se

v dáli třpytí se náhrobní kámen
neony světel
blíží se

----------------------------------------------------------------
----------------------

řeči se vedou
dým stoupá
přitom nikdo neví
co znamená smrt

----------------------------------------------------------------
----------------------

ticho drtí kosti
konec nevinnosti
začátek šedi
obrazy bez dotyků
lidé bez tváří

----------------------------------------------------------------
----------------------
podzim

nejlíp je mě na podzim
barvy zakrývají šediny tváří
a sny dál pomalu uvadají na stromech času

----------------------------------------------------------------
----------------------
čas

bolest bytí
černě svítí
v bílé tmě

čím dál hloub
řeže čas
tupím ostřím
ukrytým v nás

----------------------------------------------------------------
----------------------

matčin pláč
bodá
stejně tak déšť za okny

je těžké být deštěm
přidáno 20.07.2023 - 21:28
Ráda jsem četla.
přidáno 30.01.2012 - 08:47
Inu občas mi to drhne - rozhodne to ale ma co do sebe
přidáno 18.10.2011 - 23:06
Tohle se dalo číst.
přidáno 18.10.2011 - 16:45
děkuji jayjayi, jsem rád, když to někoho zaujme...
přidáno 17.10.2011 - 21:37
Kamínky hozené do vody. Tak působí TomTexTovi verše nazvané Podzimní.

Strohá, až haikovitá forma dává čtenáři prostor pro vlastní dotváření básnické představy, ale zároveň je zcela vypovídající a plná, nenechává mne v nejistotě, nebloudím v mlhách. Vše důležité je řečeno, zbytek, byť třeba uchvacují, už nestojí básníkovi za pozornost. Hledí přímo k jádru, k neobalené skutečnosti.
Jeho verše připomínají kamínky sebrané na podzimní procházce, tak jako vy sbíráte kaštany na panáčky či listy na vylisování.
Podzimní témata jako smrt, melancholie, pomíjení či žal jsou bytostně prožívána, nejsou však nijak přehnaně vyzdvihována či ostentativně prezentována.

Nelze si nevšimnou formálních nedostatků, jako je neúmyslná arytmie či gramatická chyba. A nejde také říci, že se jedná o poezii originální, co se týče použití obrazů, metafor, témat.

Symboly jako déšť, okna, černá versus bílá, dým, náhrobní kámen jsou vskutku mírně klišovité. Ale nenechte se zmást mými slovy. To, jak s těmito symboly nakládá T., se klišovitosti ani v nejmenším nepřibližuje. Je to tím, že je staví do neobvyklých poloh a souvislostí, přistupuje k nim jako plnovýznamovým spojením, jejichž funkce je básníkovi známá.

T. navrací slovům jako jsou šeď, déšť, smrt jejich význam, ba co víc posouvá jej svou poezií, vyjadřuje se k němu.

Je radost číst zdánlivě samozřejmé spojení "přitom nikdo neví / co znamená smrt" či pro mne stále nerozluštěné a přitom známě znějící dvojverší "ticho drtí kosti / konec nevinnosti".

Osobní vklad a stručnost umožňují TomTexTově poezii zapůsobit neobyčejně ostře a pronikavě. V jeho básních nejsou klišé a povrchnost, což je třeba vyzdvihnout – zvláště na tomto serveru.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Podzimní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pod prsty smrti
Předchozí dílo autora : v jižních mořích

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming