Jindruch: Děkuji za názor :-)

Orionka: Děkuji, i písnička v podstatě naznačuje to samé co já. Předem prohranou bitvu, do které Custer vletěl kvůli svému pocitu nepřemožitelnosti a nejen celý svůj oddíl tak odsoudil k smrti.
Ten tvar je tam cíleně a z toho důvodu, že ač je to důstojník, v tak vypjaté situaci by dle mého soudu nepřemýšlel "spisovně". Ale chápu, každému tam nemusí sednout :-)

Zasmála jsem se, díky. A jo ten Severákův článek mi to připomnělo taky. Taky jsem se bavila nad diskusí a taky jsem se bavila nad diskusí článku, který běhal po FB "Proč nerandit s holkou čtenářkou" nebo tak nějak. Taky nikdo nepochopil nadsázku a ironii :-D Bylo to humorné :-D

Severak: Já jsem si s tím poradila bez "pomůcek" heč :-P :-D

Amelie M.: To by mi moc nepomohlo, otočí se mi i zobrazení a nechtělo se mi to přenastavovat :-P Fakt jsem četla poctivě :-D

Amelie M.: Mě se to na tom právě líbí, bez toho by to nebylo ono. Ale šlo mi to číst dobře :-D

Hezká... prostě a jednoduše hezká :-)

Amelie M.: Jop a to písmo tomu dává pounc skrytého sdělení. Fakt jsem si dala tu práci a četla jsem to "bez titulků".
Blbosti se vždzcky nejvíc ocenují. A já bych se ti ani neodvážila básně kritizovat, jako prozaik jsem jaksi v tomto mimo :-P :-D

Amelie M.: Je skvělá právě proto, přímá, líbí se mi to, pěkně na rovinu

Wow, tak to se mi hodně líbí. To grafické zpracování tomu dává šmrnc :-)
Převleky, kdo je nenosí a kdo je umí prohlédnout? Kdy se schiváváme před světem a kdy sami před sebou?

Amelie M.: Moc děkuji :-)

Severak: Jen na své postavy, neboj... bestie se červená a klopí oči :-D

Příjemná, lehká, zajímavá povídka a pro mě trochu děsivá myšlenka. Nevím, jak by se někdo tvářil, kdyby četl mé myšlenky a hlavně bych už nejspíš seděla někde za mřížema a ve svěrací kazajce. V autobusu se sluchátkama na uších stavím své příběhy :-)

Amen! :-) Hodně štěstí se štěndou, dobře se mít bude, o tom nempochybuji.
A smrt se někde možná pousmála, jak vše zlé je k něšemu dobré.

Kde najít ten střed, mezi lhostejností a zdravým zájmem, který nás ale neničí? Kde je ta hranice? Kdybych se měla trápit vším co vidím okolo, zešílela bych. Život mi naložil dotatek vlastního trápení, trápení v mém okolí. Proč bych se měla ještě trápit něčím, co nemohu ovlivnit? Pomohu tam kde vím, že pomoci můžu. Nejsem spasitel světa... nejsem ani spasitel sama sebe.
Občas proklínám tuhle naši informacemi nabitou dobu. Hrůzy se děly vždycky a kolikrát i horší než se dějí teď, jen se o tom v širokém měřítku nevědělo. Co oči nevidí... možná je to sobecké, ale... když se budu trápit tím, co se děje na druhém konci světa, mohu přehlédnout co se mi děje u nosu. Možná je to "malý" problém... v celosvětovém měřítku, ale pro jedince je často mnohem závažnější a tam můžeme být něco platní.
Zprávy, noviny nesleduji... možná v sebeobraně. Ale příliš dobře slyším "křik" všeho okolo, to mi bohatě stačí.

No jo, povedené. Když ta pravá neexistuje, tak si ji vyrobím, nepříliš přijatelným způsobem sice...
Pobavila jsem se, ač ten podtext vlastně vůbec zábavný není. Díky.

Orionka: Děkuji. Ano, máš naprostou pravdu. Nejsmutnější mi na tom přijde, že nejen v případě Indiánů, ale i v tom průmyslovém Německém vraždění si to přímí účastníci ospravedlňují tím, že vlastně likvidovali odpad, co se týče Indiánů, tak zvířata.

Přímo při tomto masakru zemřelo kolem 300 indiánů, nutno ale podotknout, že v táboře, který čítal na 600 lidí bylo pouze 60 mužů, bojovníků a starců, zbytek byl na zimním lovu bizonů, cca 50 mil odtud, takže obyvateli byly z hlavně ženy a děti. Indiáni se nebránili, vyvěsili bílou a americkou vlajku, a šlo o zimní tábor Šajenů a Arapahů, kteří měli zaručenou vládní ochranu a jejich náčelníci se ze všech sil snažili udržet mír s bělochy. Zhruba polovině lidí se podařilo prchnout, hlavně díky tomu, že většina vojáků byla opilá a neukázněná. Oběti byly poté zohaveny. Tento masakr bohužel nebyl ojedinělý, i když se považuje za jeden z nejhorších (zdokumentovaných). :-(

vanovaso: Ano, pradoxy a dilemata lidské společnosti, neustále se opakují a opakovat budou. Musím a moje smrt nic neřeší, nic nezachrání. Mučednictví velmi často není přijatelnou volbou, ale jak s tím dál žít?
Díky ti!

Hmmm, copak asi pan policajt papal, než nastoupil do auta :-D Nebo bumbal? :-D

ŽblaBuňka: Děkuji, to mě velmi těší :-)