|
Jak různé významy může mít jedno slovo. Jak různé na něj mohou být pohledy. Jedna žena ve dvou stech slovech. Ze souboru Indiánské miniatury.
 24.11.2014 10 872(14) 0 |
Přimhouřila oči a zastínila je proti slunci odrážejícímu se v divokých pablescích od hladiny řeky. Usmála se a dřepla si, než nabrala vodu. Vrátí se brzy. Věděla to, i když měla obavy. Její muž a syn jsou silní. Její muž získal mnoho poct v boji s Pawneei, s bílým mužem jich jistě také mnoho získá. A její syn jel poprvé bojovat. Je statečný jako její muž. Jemně si přiložila dlaň na břicho a usmála se. Až se vrátí...
Prudce zvedla hlavu. Z nedalekého tábora zaslechla radostný pokřik. Nezdržovala se a rozeběhla se zpět.
Ale něco bylo jinak. Něco bylo špatně! Radost utichala. Už zahlédla jezdce, jsou to oni! Ale... Zajíkla se a vak s vodou jí vypadl z ruky. Zmateně sledovala několik zkroušených mužů a ticho v táboře nabíralo na dusivé intenzitě. Radost zmizela. Vystřídal ji plíživý strach. Tak málo?!
Náčelník sesedl z koně. Válečné malování na zachmuřené tváři rozmazané, bohatou čelenku z per pomačkanou, vyšívanou jelenicovou halenu umazanou od krve. Tak hluboký smutek v jeho tváři nikdy neviděla. Na tázavé pohledy odpověděl tichým chraplavým hlasem:
„Bílý muž nepřišel bojovat, bílý muž přišel zabíjet...“
Slunce zhaslo. Svět se zbořil, obrátil v prach. Země se roztočila v děsivém víru. Nevrátí se!
Prudce zvedla hlavu. Z nedalekého tábora zaslechla radostný pokřik. Nezdržovala se a rozeběhla se zpět.
Ale něco bylo jinak. Něco bylo špatně! Radost utichala. Už zahlédla jezdce, jsou to oni! Ale... Zajíkla se a vak s vodou jí vypadl z ruky. Zmateně sledovala několik zkroušených mužů a ticho v táboře nabíralo na dusivé intenzitě. Radost zmizela. Vystřídal ji plíživý strach. Tak málo?!
Náčelník sesedl z koně. Válečné malování na zachmuřené tváři rozmazané, bohatou čelenku z per pomačkanou, vyšívanou jelenicovou halenu umazanou od krve. Tak hluboký smutek v jeho tváři nikdy neviděla. Na tázavé pohledy odpověděl tichým chraplavým hlasem:
„Bílý muž nepřišel bojovat, bílý muž přišel zabíjet...“
Slunce zhaslo. Svět se zbořil, obrátil v prach. Země se roztočila v děsivém víru. Nevrátí se!
Ze sbírky: Indiánské miniatury
24.11.2014 - 11:58Orionka: Máš naprostou pravdu, je to jen črta, jen náhled, jeden pohled a k ničemu víc ani 200 slov prostor nedává a tak to mělo být. :-) Věřím, že někoho se to dotkne, zahraje na citlivou strunu, někoho ne, a není to tak špatně. :-) Díky ti.
24.11.2014 - 11:22Je to taková črta, ani nedává prostor na nějaké podrobnější vylíčení nebo příběh, ale i tak toho říká dost. Napsáno velmi pěkně. Obsahem vyznívá poněkud černobíle a naivně, ale to je v daném formátu asi pochopitelné. Na nějaký hlubší zásah je to u mě moc mělké, líbilo by se mi to jako součást něčeho většího.
24.11.2014 - 11:08Amelie M.: Díky ti. Tyhle drobnůstky ani šťastný konec mít nemohou, když stavím na skutečnosti. A neboj dočkáš se, ještě kapitolu a čtvrt a bude hotový :-D
24.11.2014 - 11:05to nemá chybu máto.. krásně zobrazené.. nemám víc, co říct.. líbí se mi to moc.. (na šťastné konce u tebe pomalu zapomínám :))
24.11.2014 - 11:01Ailin: Děkuji ti, i za to, že nevíš co říct. Ten pláč indiánského srdce říká víc než všechny slova. To moje plakalo též.
24.11.2014 - 10:46Ach... vůbec nevím, co říct. Kdyby mě z toho tak nebolelo srdce, tak bych napsala, že "krásné": ale moje "indiánské" srdce pláče. Krásně jsi to napsala.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Až se vrátí... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Modlitba
Předchozí dílo autora : Za domov
