Skvělá!!! Myslím, že jsi dokonale vyjádřil, co cítí chlap, když žena, kterou miluje, jeho vinou pláče.. Z té básně ty známé pocity přímo čiší. Jsem rád, že jsem tu na ni v tom prachu narazil...

Co k básni s takovým tématem napsat? Použít slovo "pěkná" mi nepřijde moc vhodné, i když je to tak.. Snad je to ale jen popsaná myšlenka a žádná osobní zkušenost...

Pěkná báseň.. A i když obsahuje jednoduché rýmy, rozhodně nepůsobí lacině nebo kýčovitě. Líbí se mi!

Tak ta mě zaujala... Velmi pěkné a neotřelé!

Ty jo, musím se přiznat, že Tvé básně jsou pro mě velkou záhadou.. snad ani jednu jsem ještě nepochopil (to ale neznamená, že je to špatně). Jsou chvíle, kdy se mi zdá, že už to pobírám ale pak se zas naprosto ztratím.
I tady jsem se ztratil, asi někde u roztečených máselnic :-) No každopádně, určitě jsi autor, jehož tvorba je zde velmi nezvyklá až kontroverzní, řekl bych. Myslím to ale v tom dobrém slova smyslu. A počkám si.. protože jednou to přijde. Vložíš sem báseň, já ji přečtu, pochopím a zřím... :-)

Ou.. hodně dobrá! Nemám ani pocit, že by byla neúplná. Myslím, že v těch málo řádcích je vlastně řečeno vše. Jak ji čtenář uchopí dál, už záleží jen na něm, na jeho vnímání a pocitech. Mě se tato báseň dotkla velmi neboť jsem 3 roky pracoval v Azylovém domě pro matky s dětmi a tak z vlastní zkušenosti vím, jak jsou tyto případy žen v zoufalé a bezvýchodné situaci složité. Ne vždy to končí dobře.. No, ale zpět k básni. Myslím, že se Ti velmi povedla!!!

I já mám rád ty chvíle, když padají, když jsem daleko od světel města a jen tak se dívám... A pro koho padají? No přece pro nás, abychom byli pokornější.. bohužel, mnozí, kteří by to potřebovali nejvíc, je nevnímají.. ale to už tak bývá. Hezká!

Působí na mě smutně a donutila mě zamyslet se nad tím, do jaké míry známe své blízké? A do jaké míry znají oni nás? Občas je těžké rozumět druhému a pochopit ho, když člověk někdy nerozumí a nechápe ani sám sebe. Pěkná..

Tak ta je skvělá.. Nevím, co k ní víc říci. Jsem tady na Psancích teprve chvilku, čtu a rozkoukávám se a občas mě zaráží, jak u některých básní, co jsou vyloženě o ničem, se strhne obrovská diskuze a pochvalné reakce a naopak u díla, které stojí za to a převyšuje kvalitou většinu, najdu stěží jen pár komentářů - bohužel!
Na pár takových básní už jsem tu narazil a tato určitě patří mezi ně.

Výborně navozená, ponurá atmosféra, nevšední obrazy, zvláštní postavení slov a rýmů, to vše dělá tuto báseň výjimečnou.. Zajímalo by mě, jak vznikla a v jakém psychickém rozpoložení autor při jejím psaní byl protože nevěřím tomu, že by byla napsána jen v nějaké chvilkové nostalgii, která přijde a zase odejde - kdo ví... Každopádně se Ti velmi povedla!!!

Zabloudil jsem tu úplně náhodou a říkám si, jak je možné, že mi tohle uniklo? Máš velmi hezký a osobitý hlas/zpěv. A i když máš v anotaci napsáno "jednoduše jednoduchá", myslím, že to není tak úplně pravda protože mnohým z nás by dalo sakra práci to zazpívat tak, jako Ty.. Moc se Ti povedla!

Amelie M.: Děkuji moc, těší mě, že se Ti líbí...

Myslel jsem tím spíš strach ze smrti obecně. Když tu báseň ale čtu znovu, napadá mě spousta otázek.. Je jeho matka nemocná dlouhodobě a těžce? Je pro ni už život utrpením? A proč má syn pocity, že jeho život tam venku ubíhá, když by se měl smrtí jednoho z nejbližších lidí zastavit? Jaký k ní měl vztah? To všechno jsou otázky, které visí mezi řádky a čtenář si je může pouze domýšlet. A myslím, že každý to bude vnímat jinak, tak jako každý vnímáme jinak umírání. A tím je ta báseň velmi zajímavá a plná emocí...

Ty jo, nestává se často, aby mi po přečtení nového díla tady na Psancích běhal mráz po zádech (a myslím, že to není tou bouřkou, co právě venku řádí). Mám rád básně, které člověka nutí se zamyslet, které jdou svou myšlenkou až do morku kostí a bez vytáček a přímo bodnou do těch nejcitlivějších míst. Najdou ten strach, který si nechceme připustit, skrýváme ho ale neskryjeme, protože je naší součástí, je v nás. A to je dobře, protože kdyby nebyl, čím bychom potom byli my? Překvapila jsi mě a velmi příjemně. Ta básnička je krásná.. smutná ale krásná!

Netroufám si hodnotit, zda je tato báseň dobrá nebo špatná, to asi každý z nás vidí jinak ale.. mě zaujala. Musím se přiznat, že z Tvých básní cítím často takový zvláštní, těžko popsatelný odstup (tím ale nechci říct nic špatného, jen je to můj osobní pocit). Tahle mi naopak přijde opravdovější, lidštější a plná emocí.. Líbí se mi (a zvlášť první nostalgická strofa).

Krásná... Moc se mi líbí začátek a celkově i atmosféra této básně. Cítím z ní smutek ale.. snad už je líp.

Moc pěkná.. Když jsem ji dopoledne četl poprvé, také jsem cítil v první strofě mírnou arytmii (možná tak působí zvláštně postavení slov a jejich význam) ale po několikátém přečtení musím říct, že to nebyla chyba té básně ale moje. Je velmi důležité, jak ji člověk přečte. A líbí se mi čím dál víc...

Pěkná.. Připadá mi odlišná od Tvých ostatních básní. Je taková ďábelsky-andělská. Nebo andělsky-ďábelská? Teď jsem se do toho nějak zapletl, asi záleží na tom, komu ten první pohled patří :-) No, každopádně se Ti moc povedla. Líbí se mi...

Krásně popsaná pravda.. Moc se mi líbí!

Je tam vše. Nic nechybí, nic nepřebývá... Moc hezká!

Hezká, i mně se moc líbí, jak nenásilně plyne. A poslední strofa je opravdu krásná...