rozesmutnil si mě...

to mě baví...
mám ráda když se ze sklepa, půdy, či babiččiny truhly vytáhnou a opráší takové krásné archaismy... :-)

mráz po zádech

milancholik: no... to mě sice trošku mrzí... ale smůla... mně se to takhle právě líbí... :-)
Díky :-)

tak ani nevím... proč to ve mně evokovalo obraz "Persistence paměti" od Dalího... :-)
Je to takové prokletí neuchopitelnosti času...

zmohla jsem se jen na nostalgický povzdech...
smutné... člověk s narůstajícím věkem pomalu přichází o takové drobnosti, jako jsou dvojsmyslné hrátky s kelímkem...
myslím, že je to hloupé, takhle bez boje se toho vzdát... chci něco takového prožívat i když mi bude třeba... sedmdesát... :-)

Jindruch: ...tak pokud jen chytají, tak se to dá snad vydržet... kdyby se však začaly chovat nějak nepřístojně... škrábaly, kousaly, trhaly... tak je bez milosti vykaž... třeba i za dveře na mráz... :-)
Děkuji za milá slova servírovaná přímo k druhé ranní kávě a přeji pohodový den

já vidím auto... a vcelku reálně si představuji... ufff... náročné ráno :-)
Těch komentářů tu máš kupu. Obvykle už dílo nekomentuji... mám pocit "nošení dříví do lesa", ale vytanula mi na mysli jedná hóóódně dávná vzpomínka a kdybych ji chtěla zaplést do básně, tak takhle krásně by se mi to nepovedlo... :-)

stýská se mi po Zamile...
i když jsme se v názorech mnohdy nesešli... kde ona vidí (skepticky) "náznak" já vidím hloubku a světlo lákavé, jak bludičky...
Ten čerstvě napečený chleba vážně cítím... a zaráží mě, že to není poprvé... mám pocit, že jsem jej cítila i včera, když jsem četla Tvá slova, ale za boha si nemohu vzpomenout, kde to bylo...
Děkuji za pěkné ráno :-)

mám strach

Ty mi dáváš... fakt " Na solar"...
pokud je to opravdu "jen" básnička, tak hodně dobře prožitá... až na dřeň...

nejspíš je to tak...

velmi silná... úžasná :-)

je to takové malé kulaté nic, ale přitom přede mnou rozevřelo širé lány... modrou oblohu, modré čekanky a nečekaně i moudro...
Ať už tím chtěl básník říci cokoliv, mě to okouzlilo... :-)

dejf: netuším... jsem nekuřák... ;-)

voníš dálkou a chutnáš slaně...

Dnešní pohled z okna mi přijde zvláštní a nový... jako bych dohlédla najednou dál než jindy... díky Tobě... díky Tvé básni...
Děkuji :-)

Moc krásně vyjádřená myšlenka... hluboká myšlenka. :-)
Maličko mi drhne to "...po té, co nikdy nebývá..." asi bych zkusila "...po takové, jaká nikdy nebývá..."
Pro mě super! Na tom konci mě píchlo u srdce :-*

Rozum je chudák... ať dělá, co dělá, vždycky ho šoupneme na vedlejší kolej...

To zní jako prima návod...

Mlčeti Zlato: děkuji za analýzu a citlivá slova. :-)
Budu doufat, že Ti poslech dojem nepokazí.