taron: Jenom je to někdy strašně únavné říkat pořád jedno a to samé,co je jasné a evidentní,potom mě to už odrovná a nemám chuť ani na slovo. já nejsem odpůrce duchovna,jsem odpůrce toho,co se jako duchovno tváří,a přitom je to jen materialismus pod maskou zbožnosti. Ale ani na materialismu není v podstatě nic špatného-na nic si neharaje,je to,co je,kdežto organizované,církevní náboženství je čisté pokrytectví. Howgh!

taron: Proč by jsi se omlouvala? Za co,?Za svůj názor? To já bych se omlouval někomu od rána do večera-jen do mě!:-)

taron: Ještě jednu poznámku-pokud kartářky mohou mít pravdu, ale jsou z 99% procent napojené na satana-jak říkáš-,znamená to že satan je pravdivý-a potom je to můj nejlepší přítel..:-)
Seznam mě s ním..:-)

Podívej,dneska údajně půl světa oslavuje "matku Terezu" je to už téměř kult osobnosti. Starala se o sirotky,umírající atd-údajně.
Ale pravda je úplně jednoduchá-katolická fanatička,která,pokud by peklo existovalo-mířila rovnou tam. To je jednoduchý fakt,pravda. Ne černobílá pravda,ale pravda. Nobelova cena-myslíš že by Ježíš toužil po Nobelově ceně kdyby teď žil?..Toto je pravá tvář "světice z pekla" :-)

http://www.atllanka.net/index.php?text=558-pekelny-andel-vatikan
u-matka-tereza??

Prý že když člověk umírá a trpí nesnesitelnými bolestmi-její slova- je to v pořádku,to ho líbá Kristus,bolest jsou prý polibky od Ježíše..
Když ti doktor místo léčby-nebo někomu Tvému blízkému-řekne místo podání morfia-to je v pořádku,to vás líbá Kristus- samozřejmě je to naprosto normální...
Dalo by se psát donekonečna o těchto zrůdnostech náboženství,které je vždy jen výplodem lidí..
Toto všechno píšu jen jako dodatek k mé cestě-necestě,proč jsem ten náboženský marasmus a všechno kolem opustil. Mě to stačilo,nevím co by ještě mohlo být horšího-pro mě.

taron: Podívej se např.na toto-když mi Vladan řekne že kartářky,duchové apod .jsou nesmysly,rozumím tomu,i když si to tak úplně nemyslím. Proč? Protože on to říká na základě toho,co mu řekla logika,rozum,a i třeba nějaká zkušenost. To chápu,i já se snažím hodně věcí pochopit tou trochou rozumu:-) co mám,i když s ním ve všem nemusím a samozřejmě logicky nesouhlasím. Ale to není problém. Ovšem když mi ty,nebo někdo podobně "postižený" náboženstvím,vírou,začne vykládat že výklad karet je od ďábla..Co mám na to říct? Já nevidím Boha a ni ďábla,vidím ustrašené zmanipulované lidi vírou,loutky na provázcích které vodí víra. To NENÍ útok,odsuzování,-to je fakt. Protestant,katolík,žid nebo muslim-všechno to je v základu stejné,nemusím chodit na kázání abych to viděl,stačí mi pozorovat adívat se na lidskou povahu,psyché,obecně-i sám na sebe. V některých věcech jsme my lidé stejní. prožíváme stejný strych,stejnou nejistotu,stejné naděje,zklamání,utrpení i radosti. Ne snad? Nepotřebuješ svaté manuály aby jsi tento jednoduchý fakt viděla. Život je učitel,ne vymyšlený paranoidní polidštěný Bůh. Je to opravdu tak těžké vidět? Netvrdím že MOŽNÁ není něco,co nejsme schopni jen tak poznat,ale tím že něčemu uvěřím,jsem s poznáváním skončil. Je ze mě věřící člověk,ne poznávající člověk,a nakonec jen člověk.. Copak to je tak těžké vidět?:-)

taron: No,jo,pořád stejná písnička-proto se do debat s věřícíma lidma nepouštím,proto jsou mi bližší ateisté,i když jím taky nejsem. Prostě a krátce jak jsem už řekl-nejde mluvit o moři s žábou ve studni. Nebo aspoň o rybníku. Protože si myslím že úplně jesně věci nevidíme nikdo,ale je možnost aspoň se pokusit poodrhnout oponu. Nevím jestli je lepší prožít život s jedním člověkem,protože se to údajně má.nebo nechat život ať působí a jít s ním. Asi jak pro koho,ale tady neřešíme osobní věci,to že jsem to všechno napsal je jen proto že nemám co skrývat,nebojím se satana ale spíš lidské hlouposti,nebojím se mrtvých,duchů, ale spíš živých-některých.

Snad na konec s těmito debatmi s Tebou o těchto věcech ještě toto-a vypíchl bych bod č.1-tedy já bych ho zdůraznil,jiní možná ne:


Čeho nejvíce litujeme před smrtí
Prosinec 15, 2011 | Leo Kladívko

by Pechan @deviantart.com
[via Inspiration an Chai] Bronnie Ware pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují. Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?

Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.

1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.
To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.

Je potřeba se pokusit naplnit alespoň některé z našich snů. Jakmile ztratíte své zdraví, bude pozdě. Zdraví přináší svobodu, kterou si málo kdo uvědomuje.

2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.
Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.

Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.

3) Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity
Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.

Nemůžeme ovládat reakce ostatních. Přesto lidé zpravidla reagují, pokud změníte přístup pomocí upřímnosti. Nakonec vás to posune ke vztahům na úplně jiné úrovni. Buď tak, nebo to prostě odstraní nezdravé vztahy z vašich životů. Ať tak, nebo tak, vyhráváte…

4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.
Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…

Skoro každého polapil rušný životní styl natolik, že mu přátelství unikala. Ale, když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstávají pouze láska a přátelství..

5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější
Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…

Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se dlouho před smrtí.

Život je volba. Je to VÁŠ život. Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.

No,to jinak.jsou kartářky a kartářky-nebo kartáři. Opravdu dobrá kartářka ti nikdy nic takového neřekne,protože to neví,dobrá kartářka ti řekne že si máš dávat pozor-např.že je možnost nějakého problému na cestě,dobrá kartářka ti taky dopředu řekne že karty nikdy nevycházejí na sto procent-to nrní alibismus,ale poctivost,protože příště už ta osoba nemusí přijít-nikdo ji nenutí. Žil jsem s tou dámou čtyři roky a vím že to jaksi funguje-i když ne stoprocentně,ale dokud si k tomu nepřičichneš-myslím ke kartám.-)- a trošku objektibně to nezkoumáš... Ale pro mě nebyly u té paní problém její karty,ale její lpění na určitých názorech a žádná snaha o pochopení osttních věcí. Ale jak říkám -je to jedno,byla to určitá zkušenost,a každá zkušenost je pro mě dobrá zkušenost-dá se říct. Bylo toho víc co jí šlo-diagnostikování nemocí, to bylo tak na devadesát procent,a ještě jiné věci. Dá se říct že já jsem taky víceméně skeptik-ale ne úplný,než něco nechám být,zajímám se o to,ale posledních pár let se snažím nedělat závěry o ničem,jen se dívám. Něco občas podotknu,nebo zkritizuju, ale vnitřně jsem ve stavu ani ano,ani ne. Snažím se porozumět a nejen myšlením.i přímým vjemem-teď.

Vladan: Já odmítám obojí-tedy snažím se pokud vidím že se nějaký předsudek snaží v mé palici uhnízdit,ale někdy to zcela úplně nejde. v kostele se o tom,co tvrdí farář nemůžeš přesvědčit-až na onom světě,jestli nějaký je. O tom jestli kartářka kecá,nebo ne,se přesvědčit můžeš. Ale jsou i tady různí a různé existence,to je fakt. Např. Tarot není ani tak vykládání budoucnosti ,jako spíš psychologická poradna,ostatně Tarot ani k tomu původně-k vykládání budoucnosti není určený-a na to,aby to člověk trochu víc poznal,se musí o to zajímat,pokud to člověka nezajímá,nemá možnost do toho ani nahlédnout a jen pouhé odmítnutí toho jako nesmyslu,je jednoduché. Ale to platí u všeho,myslím.
Jde o to se přesvědčit sám na vlastní kůži,a to se snažím dělat,proto jsem taky většinu všeho,čím jsem procházel,nechal za sebou. Ale i ty karty a kartářky.

Vladan: Konečně Vladan něčemu věří! Vítám Tě do taronina klubu! :-) Tedy věří že to, co uvedl jsou všechno nesmysly..:-) Já neříkám tak ani tak,ale když se NĚCO stokrát,tisíckrát opakuje a funguje to, co s tím,že? V každém případě jde vždycky o zájem. Pokud něco člověka opravdu zajímá,tak se o tom na vlastní kůži přesvědčí. Potom může říct-funguje to,nebo je to kravina. A potom je to fakt-ne víra. Já jsem např.co se týká karet,speciálně Tarotu,viděl x-krát a vyzkoušel na sobě,že to tak na sedmdesát procent funguje. V důležitých věcech. Pokud by to tak nebylo,tak by přece nechiödili dvacet let stejní lidé ke stejné kartářce a říkali stalé totoéž-měla jste pravdu.. ale pro mě to velký význam nemá,zajímá mě přítomnost,ne budoucnost-ať už je jakkákoliv. Nakonec budoucnost ještě nikdy nikdo nezažil ani neviděl-jakmile nastane,je to přítomnost,myslím že ve skutečnosti ani nic jiného neexistuje,než přítomnost. Proto si myslím,že pokud existuje nějaká "věčnost"-není to nekonečně dlouhý čas,ale žádný čas.

taron: Jsi jako typická křesťanka ovlivněná vírou, plná předsudků a strachu,S kartářkou jsem několik let žil,znám jich několika sám Ti můžu karty vyložit-ale pro mě je to zábava,i když jsem se přesvědčil nespočetněkrát u druhých-že to funguje. Tedy ne můj výklad,to nedělám,jen pro sebe a pro zábavu. Nikdy jsem bez rozmyslu nic neurážel-to co tvrdím je většinou ověřitelné a to co se dělo-to že křesťanství má za sebou moře krve a utrpení je fakt-a vlastně s tím pokračuje v různých formách dodnec. Jestli považuješ pravdu za urážení druhých-potom ano,urážím často a rád. Jsi vystrašená z nějaké kartářky,ale že se držíš tradice,kterou by ani sám Ďábel nevymyslel,Ti nějak nevadí..Je to opravdu humorné.:-) Možná jsi si měla několikrát přečíst to motto,které před tímto psaním,ale nejsem si jistý jestli ti to něco řekne.

dasha: Já jsem tu úvahu psal víc jako otázku,než jako nějaké mé přesvědčení-a jak známo,v otázce je často skrytá odpověď..:-)
Ptal jsem se,jestli toto všechno,čemu říkáme láska je láska-protože se tím nazývá kde co,jakkékoliv emocionální poblouznění a pod. Pokud je láska jen toto všechno, za co jí lidé považují,taková sláva to zase není. Nebo spíš lépe řečeno-je to takové jaké je. Nic víc,nic míň.

najifka: Když něco nazveš sprostým,bude to sprosté,když hezkým,bude to hezké..:-)

Homér: Já už si to nepamatuju,je to dlouho..:-):-) Možná trochu jo...:-)?

Vladan: Ono to původně mělo být trochu dvojsmyslné..:-)

Vladan: ano-dobro a zlo jsou pojmy,kterými člověk nazývá to,co se mu zrovna hodí nebo nehodí. Zvířata nic nehodnotí a nepojmenovávají,když je jim něco tělesně nepříjemné,snaží se od toho utéct nebo to zničit. Ale neříkají to je špatné.Jsou šťastné když je jim dobře a nebo tramatizované z určité situace,která se jim zapíše do mozku a trvá delší dobu-třeba psi.Ale nehodnotí to-i kdyby mohli. Jsou tam,kde jsou a prožívají to,co je. Myslím..

Devils_PIMP: Hmm..je čas si dát odpočinek.

Devils_PIMP: A co se ti tak strašného děje,smím li vědět?:-)

taron: Ty věříš v Boha který se nedá rozumem pochopit,ale tvá víra je produkt rozumu,mysli-logicky tedy Tvá víra je Tvůj Bůh. Pokud v něco věříš,je to vždycky jen produkt,výsledek myšlení-tedy věříš v boha mysli,v sebe sama.Ovšem ne že by jsi věřila v sebe sama jako že něco zdíky své sebedůvěře zvládla apod-ale udělala jsi Boha sama ze sebe. to těžko pochopíš,ego je sviňa a dovede skvěle lhát-proto je blíž tomu,něčemu porozumět spíš ateisticka-ne fanatik- protože jeho pragmatický přístup může paradoxně být blíž věcem které jsou emocionálnimu člověku víry skryté. Právě díky té víře. víra v Boha je jen osobní,agoistická záležitost-víra je tvůj bůh-ne něco co by mohlo možná být n¨mimo jakkýkoliv popis alidský pocit. Lidé víry budou vždy šířit jen zmatky a tmu-řečeno obrazně- i když můžou chtít dobro sebe víc. Víra sama je určitý druh "zla" a proto se čast tváří jako dobro.dobro je asi vždycky součásí zla,a naopak-jedno bez druhého nemůže existovat,pokud nejde něco s něčím srovnat,neexistuje to-asi. Ale tady jsem na tenkém ledě a Vladan by mi to hned vysvětlil...:-).-)

taron:Jo,ještě maličkost-víra v Boha neobsahuje nic jiného,než jenom víru v Boha. Pokud jsi si víru posvětila na něco mimořádného-je to zase jen víra..v to. Nic víc.

taron: Je mi líto taron,ale já se budu vždycky vyjadřovat tak,jak to cítím,ať je to někomu je líto nebo ne. Zrovna tak bych mohl litovat já tebe jak jsi emocionálně zaslepená svými představami o dobru nebo zlu,svým naivním pohledem na náboženské věci . Ale já to neudělám, já nežiju životy druhých,ani tvůj,proto dělej co uznáš za vhodné,ale k porozumění tě to nedovede,jen zpátky k emocím a představám. Ale jak jsem řekl,je to Tvůj život,ne můj..:-)

Vladan: Jo,něco na tom bude,co jsi psal o té prokazatelné-nebo neprokazatelné existenci. jEŠTĚ TO PROMYSLÍM..:-)