korálek: moc děkuji :) snad už je lépe a takové pocity Vás nezatěžují!

koiška: děkuji, byla po čerstvém zásahu do srdce... :)

koiška: děkuji :)

Amadeo´´: to jediné opravdu pomáhá, děkuji moc :)

oslov radek: děkuji :)

Sokolička: děkuji :)

moc pěkné :) půvabné

moc pěkná

Amelie M.: Děkuji, jsem ráda, že se líbí :)

Lenča: takový je můj život, proto takový musí být i příběh, který vyprávím.. :)

ioreth: ne ne.. rozumím, co říkáš. a ano je to přesně tak. podle mě je umění k tomu, abychom mohli vyjádřit sami sebe. možná to chápu špatně, a časem svůj názor změním, ale momentálně věřím v to, že básně by měli být plné citu a ne o citech bez smyslu...
ne každému vše sedne a já jsem ráda za každý komentář (pozitivní, negativní) posouvají mne dále a i když to možná nedávám najevo, beru si je k srdci a přemýšlím nad nimi.. a časem to možná pochopí i mé myšlenky a změní se na papíře v něco jiného, v něco v čem lidi najdou city a bude to mít smysl... :)
nevím, jestli věk je zrovna to číslo, které určuje stáří duše, ale budiš :) básně mám... "staré" to vím..stejně, jako právě duši. Mám to napsané i na profilu.. pro ty, co by mohli být "zaskočeni".
Co se týká "rýmů za každou cenu", tak to vidíme odlišně.
Jsou to slova, jak je cítím a jak se ze mne skrze pero dostávají ven... :)
Jinak moc děkuji za komentář, milé vyslechnout si další názor :)

Lenča: :) moc děkuji

pěkné, s jemným nádechem smutku..

Ignácius J. Reilly: děkuji :) ano.. úžasná (bolestná) pravda

Miro Sparkus: Děkuji. Že zaujala, mne těší. I když ne "s chválou" zapůsobila.. a to je myslím si záměr umění.
Rytmus je myslím si věc názoru a ne každnému může ten můj sedět. Stejně, jako mě nemusí sedět Váš. Třeba se jen správně nechápeme a neumíme udělat pomlku tam, kde by měla být.. nevím.
Nicméně, začínám.. a casta předemnou je dlouhá - to vím.
Zlepšovat a zlepšovat, využívat potenciál...

Timothy A. Postovit: Děkuji moc za vřelá slova. Recitování básní.. to je má další zastávka na této dlouhé cestě. Chystám videa - autorské čtení. :)

Zamila: Není náhoudou báseň umělecké vyjádření sama sebe? Proč by tedy měla existovat pravidla, jako: velké T v básni nepíšeme? Nerozumím, proč by měl někdo omezovat své vyjádření na velikost "T"... pokud píšu o někom, kdo je pro mne výjimečný, použiji taktéž "T", jako symbol úcty.
Neber to špatně...je to myšlené proti těm, co si myslí, že umění potřebuje pravidla, aby mohlo existovat...

Lenča: jsem ráda, že ještě pár takových lidí po světě chodí :) je pěkné taková svola číst, děkuji za přízeň :)

ŽblaBuňka: A to je další otázka. Proč nás okolí nutí si myslet, že když nezapůsobíme, nemůžeme být součástí něčeho většího? Lidé se přetváří, aby zapadli, aby byli podle představ ostatních.. Ale jak potom mohou být doopravdy šťastní? Proč lidé touží být podle představ ostatních a ne podle těch svých?

koiška: děkuji :) třeba jednou pochopíme o jakou hru to vlastně jde. Třeba najdeme scénář, který nám tolik schází. Nebo se třeba jen naučíme smířit se s tím, že představení je jedno velké faux pas.