j.f.julián: Tvá slova mě velmi těší, díky moc!

j.f.julián: Děkuji, jsem rád, že jsi zavítal...

j.f.julián: Díky moc!

Ta je milá… Rýsovat z nudy pihy je moc hezký obrat. Taky se přimlouvám k pokračování, i když nevím, jak by to v tomto případě dopadlo, možná fackou :)

Určitě zajímavá, líbí se mi to graficky i obsahově. Tak přeji, ať vybereš tu správnou... :)

NoWiš: :) Chápu :D

Pro mě krásná poezie... Proč ty červené oči?

Super… původní verzi o které se bavíte s Lasakem jsem neviděl, ale takto se mi to líbí. A ty tečky v rozích jsou na tom právě to, co mě hodně zaujalo. Bez nich by to bylo až moc souměrné a už by to nepřipomínalo noční nebe, vesmír, nekonečno... Já si zase všiml těch otazníků, které mi to trochu nabourávají (snesl bych jich tam méně). Na druhou stranu ale chápu, že ta otázka je naprosto zásadní. :)

Ta myšlenka s vodou je moc pěkná. Vidím to podobně jako taron, která to hezky vystihla.
Trochu jsem o té básni ale přemýšlel a malinko mi nesedí ten kontrast květiny a vázy.
Vidím v něm trošku nepoměr protože květina (žena) je živý organismus pro který je voda životně důležitá. Dostane se k ní prostřednictvím vázy. Naproti tomu váza (muž) je neživá věc, která se dokáže docela dobře obejít bez vody, i bez květiny. Z tohoto pohledu mi tato symbolika moc smysl nedává.
Nevím, jestli rozumíš jak to myslím, je to spíš jen takové mé zamyšlení, ale při čtení Tvé básně mě tohle hned napadlo, omlouvám se za slovíčkaření.
Chápu, že tu jde hlavně o tu kalnou vodu, která ty dva symboly spojuje...

Povedla se, prostě voňavá :)

Nikytu: Jsem rád, že ji právě takto vnímáš... Děkuji moc za zastavení!

Nádherná... Přemýšlím, co k ní napsat víc protože mám pocit, že si to rozhodně zaslouží, ale nějak nenacházím slova... Asi ve mně ta její jemnost a zvláštní, smutnokrásná melancholie ještě stále doznívá. A určitě se ještě k tomuto krásnému obrázku vrátím.

annaav: Děkuji...

Tohle jsem přečetl jedním dechem… A souhlasím s mannaz, že je to takový malý střípek běhu života a vztahů v něm. Střípek o relativitě času, vzpomínkách a v neposlední řadě o lásce. Co se mi hodně líbí je to prolínání mezi přímou řečí a myšlenkami, které tu čtenáři předáváš. Působí to velmi jemně a nenuceně, a plyne to ke skvělému konci, kde se musí každý chtě nechtě zamyslet (a nemám na mysli jen tu poslední větu...). Je až neuvěřitelné, kolik emocí se dá nahustit do tak malého prostoru. Smekám klobouk...

Začátek je super, ale ten konec mi přijde nedotažený, jako bys chtěl mít tu báseň co nejrychleji z krku… a je to škoda, mohla by být moc pěkná.

Pěkná… Chtěl jsem říct něco o jednoduchých rýmech ale neřeknu. Někdy to prostě jinak vyjádřit nejde. Líbí se mi.

DDD: Tvé mudrování vůbec nevadí, naopak jsem rád :) Původní znění bylo opravdu takové, jak sis všiml. Byl jsem trošku na vážkách, ale nakonec jsem zvolil slůvko “přerývaně”, které se mi zdá mnohem jemnější a intimnější. A také lépe vystihuje autenticitu té chvíle, kdy se mi vkradla do myšlenek. Tohle je ale na poezii hrozně krásné.. Změníš jedno slovíčko a báseň je úplně jiná, s jinými obrazy, atmosférou, pocity…

Díky moc za zastavení a přeji krásné, spalující léto...

Opravdu moc pěkná báseň!
...jako bych seděl o pár sedadel dál a díval se na ubíhající cestu.

Yasmin: Děkuju...

Lasak: Díky... Mám erotiku v poezii rád, ale jen takovou tu decentní, ve které jsou motivy zastřené a nekonkrétní. Není nic horšího, než když je to pouze směs laciných slov a jmenování pohlavních ústrojí, tekutin a pochodů. Taková báseň mě spíše odpuzuje a poezii v tom moc nevidím. I proto jsem rád, že ji vnímáš tak, jak jsi napsal...