taron: Zorik: Dík, je to obhajoba divoké přírody, v širším slova smyslu spontaneity.

Dětství odletělo Bůh ví kam
zpátky nevrátí se já to znám...
(více poslední video v deníku nebo můj deník)

Máš to pěkný, má to podzimní atmosféru.
Kámarád na základce měl recitovat básničku o říjnu (tenkrát všechny básně o říjnu byly o něčem jiném).
Nedokázal se přenést přes tento verš:
...byl říjen,
kulky o zem křísly...

Je to otevřené, upřímné, přijde mi, že je tam tak akorát slov, žádné není navíc a asi ani žádné nechybí. Měl jsem kolegu v práci Slováka, který měl pár semestrů teologie, možná kvůli tomu to na mne působí tak autenticky. Tvoje slovenština se mi hezky čte. Je to poetické.

Je to trochu jiná Yana než, ta kterou znám a je to dobře. Je dobré hledat neoraná pole, rozšiřovat svůj tvůrčí záběr, dokázat překvapit. Jsou to taková "západní" haiku, proč ne, Kerouac v knize rozprášené básně doporučuje u "západních" haiku psát krátké básně, žádné počty slabik, nic podobného...
...autoři haiku by asi nesouhlasili.
Co se domoviny týče, dalo by se to porovnávat se Skácelem, taky psával kratičké básně. První dvě se ti opravdu povedly, na třetí asi ještě chtělo trochu zapracovat.

Yana: Přeji ti, ať u vás máte dobrou sklizeň!

GULI: Naprosto s tebou souhlasím! V tom není rozpor. Ve svém komentáři píši, že by se to mělo stále připomínat. Komu? Věřící, to je minorita, většinu společnosti, jež je programově orientovaná na zítra, tvoří ateisté. Na zítra se myslet musí, bez toho to bohužel nejde (alespoń ne v této společnosti, která tlačí do zítřků), jde o vyváženost, nezapomínat na dnešek, nikoli však ve smyslu konzumním...

taron: 1kor13: Dík.
To házení hrachem o zeď je o tom, že volím malé neparlamentní strany. Od roku 1989.
Ten obrázek je logo občanského sdružení "Vyměňte politiky".
http://vymentepolitiky.cz/

GULI: Asi jsme se nepochopili.
O víře mluvím protože čtu:
...nestav už před pravdou, svou vírou zeď
...věky už čekáš až tvůj bůh příjde...
takže jsem to jenom rozšířil na to co píšeš v komentáři "upínání se k budoucímu" ve všeobecném smyslu.

Pěkné a mělo by se to neustále připomínat. Víra nemusí být jen čekání na budoucího spasitele, ale v dnešním světě daleko častěji víra v budoucí potěšení.
I já bych vyzdvihl:
pro ten svůj cíl tam někde v dáli
nevidíš stromy jež květem vzplály

A co v poslední větě vypustit s?
nad smyslem života je život sám..

NotInToLabels: Děkuji. Je to můj nápad, trochu jsem měl obavu, aby se na to nepohlíželo, jako na hru vhodnou tak na pionýrskej tábor, ale ujalo se to.

GULI: Nic. Jen když si přečtu verzi s poslední slokou a bez ní, tak ta bez na mne doléhá působivěji. Možná to je tím, že mi v povědomí zůstaly komentáře k Budhismu o poznání, že Nirvána je ve skutečnosti Sámsara. Bez poslední sloky to působí tak nějak víc nekonečně, ale to je jen takovej detail. Celkově se mi to líbí.

black.heart: Omlouvám se, mě učili ruštinu :-)

LUKiO: Souhlasím, poslední dvě sloky jsou super, jenže když se do obsahu nedá jméno, tak časem nikdo nebude vědět, kdo komu předával. Zakomponovat do toho jméno toho, komu se to předává je překážka, která by se na týhle trati měla zdolat. Předchozí sloky nejsou tak působivé, ale autoři tu překážku zdolali. V ideálním stavu by vznikla nekonečná báseň, kde by byla všechna autorská jména a všichni zanechali otisk své tvorby.

Záležitost stará celé věky, přesto čerstvá, právě narozená.
Super

Taky mne včera napadlo, že to je možná to nejlepší cos napsala.

Tohle si neodpustím:

Právala mi štětce od olejů
říkal jsem jí pradlena
jednou jsme se vraceli na bílém koni
v tom nastalata proměna...

...místo prázdných dnů
zaplnils raděj bílá plátna
a já byla stále jenom pradlenou
mezi plátny
stále jenom pradlenou
( překrásná píseň z repertoáru dnes již neexistující skupiny "A hosté...")

Dost možná nejpěknější předávka. Upozornila si na sebe, určitě si od tebe ještě něco přečtu.
Mám jen malou prosbu: zakomponuj do veršů jméno toho komu to předáváš. Dík.
Aha, ono to tam je zamaskovaný...

Nehledám za tím realitu, vím, že je to vykonstruované, ale ty tomu dokážeš dát úžasnou autentičnost. Je to dovedené do extrému, a tím je to působivé. Celé to je mizerie, ale pořád to má svou cenu vůči nicotě.
Nezastávám názor, že by tvorba měla nějak lepšit svět, myslím, že by měla něco vyjádřit, třeba smutek.

Dýchá z toho smutek, hodně smutku...

Yana: Asi jsem byl důvodem smutku, už nevím jestli oprávněně nebo ne, takové věci se stávají. Je to o tom že na těch slzách cítím svoji účast a ničí mě to.