TEĎ

kmotrov: je chronoligcký čas,tedy změna viditelná kolem a nutná-ale je psychologický čas,který je pamětí,vzpomínkou,nebo představou, budoucím dějem. Tento čas je pouze v mysli,paměti,a jde zastavit tím,že si uvědomuješ co nejčastěji přítomnost,jsoucí. Mistrovsky o tom píše Eckhart Tolle ve svých knihách-Moc přítomného okamžiku a Nová země. Vřele doporučuju a to každému koho problém času,tedy z hladiska duchovního zajímá..Nic lepšího jsem-ještě kromě Krishnamurtiho-nečetl.

GULI: Naprosto s tebou souhlasím! V tom není rozpor. Ve svém komentáři píši, že by se to mělo stále připomínat. Komu? Věřící, to je minorita, většinu společnosti, jež je programově orientovaná na zítra, tvoří ateisté. Na zítra se myslet musí, bez toho to bohužel nejde (alespoń ne v této společnosti, která tlačí do zítřků), jde o vyváženost, nezapomínat na dnešek, nikoli však ve smyslu konzumním...

kmotrov: Nestav už před pravdou svou vírou zeď..Myslel jsem tím toto-že pravda,tedy fakt,nemyslím nějakou absolutní,transcedentální pravdu.nevím jestli něco takového je- jednoduchý fakt jsoucího je něco jiného než iluze,neděje,představa toho,co údajně bude. Ať je to cokoliv. Víra, a fakt jsoucího, jsou naprosto rozdílné věci..nebo ne?:-)

GULI: Asi jsme se nepochopili.
O víře mluvím protože čtu:
...nestav už před pravdou, svou vírou zeď
...věky už čekáš až tvůj bůh příjde...
takže jsem to jenom rozšířil na to co píšeš v komentáři "upínání se k budoucímu" ve všeobecném smyslu.

kmotrov: Divím se že mluvíš o víře,což je vždycky jen upínání se k budoucímu-a např. pro zen existuje jen bezčasá přítomnost. A ta poslední sloka-to co jsi uvedl je skoro totéž, co jsem napsal já..ve skutečnosti jsem chtěl říct,že život žádný smysl nemá-mimo to že existuje. Tedy je "smyslem" sám sobě-nebo beze smyslu. Smysl dává věcem jen člověk,,,jen ten potřebuje neustále vědět proč,jak,kde a za kolik. Na smysl života se ptá jen ego,protože chce ze všeho něco vytěžit. "Život přece musí mít smysl,a když má život smysl,musím ho mít i já,a tedy jsem "důležitý" -je nekonečná hra ega, pro které by ztráta "smyslu" byla i ztráta kousek jeho samého.

Pěkné a mělo by se to neustále připomínat. Víra nemusí být jen čekání na budoucího spasitele, ale v dnešním světě daleko častěji víra v budoucí potěšení.
I já bych vyzdvihl:
pro ten svůj cíl tam někde v dáli
nevidíš stromy jež květem vzplály

A co v poslední větě vypustit s?
nad smyslem života je život sám..

Víš co mě nejvíce okouzlilo ? Přímo okouzlilo ! Ty stromy, jež květem vzplály...tak to je něco ....to spojení ...ještě jsem to neslyšela a je to úžasné....
ano, stromy umí plát květy
ten květní oheň přímo voní
zatahuje tě mezi dva světy
letos stejně vášnivě, jako v loni

Z hlediska křesťanství poněkud "rozvrkočené", ale jako obvykle hezké...