Na Slovensku je cítit to sálavé horké peklo z Ukrajinských plání intenzivněji než tady u nás, ale ani já se už večer nedokážu dívat na zprávy, raději jdu číst synkovi před spaním nějakou pohádku. Vlastně ji čtu hlavně pro sebe.

Jak bys jen mohla, tak křehká a senzitivní bytost ako ty Týna, vnímat současný svět a nenapsat o něm ani řádku. Možná ráda trpíš.

Nu, aby byl vesmír v rovnováze, je třeba nad tu horu oslavných komentářů dát nějakou tu negativní zkaženou třešničku.

Je to věc vkusu a chutě, někdo má básničky tohohle druhu rád. Je to "básnička" ale není to "báseň". Hlavně teda ta druhá sloka je takový hranatý kus nacpaný do kulatého otvoru, prostě násilný. Taky je to dost stabilní, refrénovité, chybí tomu patřičná jazyková svěžest. Tedy soudě dle mých, přiznávám, možná příliš přehnaných měřítek.

Své čtenáře si ale evidentně našla. Asi tam je něco k zamyšlení. Ale popravdě, já bych k tomu zamyšlení potřeboval nějaký dekodér.

Pěkné. A staré. Tys v tomhle roce nic nenapsal?

Ozaj? Můj Toník jde letos do školky. Jsme pěkně synchronizovaní Tíno. Ať se malé daří. (Puero)

Tento veletext jsem zkonzumoval bez aditiv a umělých sladidel. A přece bych vyměnil dvě slova: topinku a pointu. Pointa by tak byla s vajíčkem a báseň by končila vzkřem: Topinko!! .... tedy, kdybych byl autor, což nejsem, a proto si za trest umyju zuby.

Pěkné. Enem dumám nad tím za náš. Asi překlep.

Těžko soudit. Asi to zas tak hluboké není.

Spíš to byl nechtěný omyl.

Hezky vygradované s pointou až v posledním slově, povedené.

shane: No na univerzitě by mi dvě stačily. Teď jich je třeba mnohem víc.

shane: Ahoj a dík za komentáře. Dali jsme mu jméno po prapradědovi z matčiny strany a po praprapradědovi z otcovy strany. Antonín. My na ty moderní jména moc nehrajeme. Pozor - děda je nejdůležitější člen rodiny!!

Tenhle žánr se mi líbí. Jo.

Hezké.

Hm, připomnělo mi to moje básnické období, kterým jsem prošel jako somnambul secesní vilou, zavřel dveře a upadl do vzduchoprázda. Poezie se rozplynula, v echu zaznělo ještě pár veršů a nastala tma a ticho - totální mez inspirace. Teď už si můžu leda číst cizí básně o lásce. Lepší, modernější, rafinovanější, křehčí... jako tahle.

Rozhodně lepší by to bylo francouzsky. Ten pravopis je děsný.

Pobavilo mě to. Já ti totiž rozumím. Taky mám troubu.

Leslie: Díky. Jsi jediná, kdo si všiml. :-)

Jo, vtipné.

... a co je ještě nového?

Nešlo o ta slova ale o ten dojem z nich.

DDD: Díky, jsem rád, že ses nakonec vrátil a něco napsal, od tebe je to příjemná pochvala.