Zajímavé dílko. Na Tvých básních se mi líbí, jak hledáš cestičky k tomu vyjádřit něco, co už bylo tisíckrát napsáno nějak jinak, originálně a svým rukopisem. A to je mi sympatické, o to víc, když se Ti to podaří tak skvěle jako tady...

Hm, ta báseň má náboj, až jsem dostal chuť na červené víno :) Hezká...

Yasmin: Děkuju moc, jsem rád, že jsi je našla...

Moc hezké zamyšlení. Myslím, že všichni musíme v životě něco obětovat a přesto není vůbec jasné, že k tomu, k čemu míříme jednou dojdeme.

A já jsem tomu rád… Děkuju za zastavení.

Já jsem si těch závorek (i toho, co je v nich) při druhém čtení nevšímal, prostě je dal pryč :) Přijde mi, že jsou moc konkrétní a popisné, že čtenáře ochuzují o vlastní obrazy a fantazii. Jinak na mě ale báseň působí velmi příjemně...

Jedno místo v básni se mi hodně líbí:

Jsou hry na pravdu, na možná, ne a asi
Jsou smutky, až dochází nám dech
Jsou požáry, co víno neuhasí
A řeky, které nemívají břeh


Je škoda, že to ostatní je hodně rozhárané, jako bys slepila dohromady víc básní s odlišnými schématy...

Tuto báseň vnímám velmi silně, i přesto, že už patřím ke generaci, u které došlo ke zrušení povinného vojenského výcviku. U odvodu jsem ještě byl, ale vojna už mě minula.
Pokud mohu mít na Tebe otázku, jak ji vnímáš po letech Ty? Je to opravdu tak, že muže posiluje, že mu mnohem víc do života dá než sebere? Nebo jej třeba ovlivní na celý život?

Pokud se mám vrátit zpět k básni, konec na mě působí velmi silně:

ano stál jsem hluše a němě
a květiny začaly prorážet kůrku země
a já je zašlapoval zpět
pořadovým krokem

Zamila: Děkuji moc za návštěvu. No, dříve jsem k vyjádření potřeboval o mnoho více slov... je to tak. Hřálo mě tehdy mládí, láska a vášeň, a to všechno chtělo prostě ven :)

Skvělá! Myslím, že to máš prostě v sobě, tohle nejde naučit...

Krásná… Ten prostředek je skvostný a konec zase báseň nádherně uzavírá. Nechápu, proč nikdo neokomentoval, rozhodně by si to zasloužila.

Tohle se mi moc líbí… Občas narazím na hodně stará a krásná díla, tohle patří rozhodně mezi ně.

Promiň, ale tato Tvá "báseň" se mi nelíbí. Je hodně viditelné, že skládáš slova násilně jen proto, aby se rýmovala (Granáty/Sabaty , Thálie/Itálie apod.) a ruku v ruce s tím pak jde i obsah díla, který je na řadě míst úplně nesmyslný, i když asi tuším, jaký názor jsi chtěl vyjádřit. Ani s ním nesouhlasím, ale o to tady nejde.
Myslím, že poezie by měla přinášet něco povznášejícího. Vyvolat v člověku krásné, smutné či třeba melancholické pocity pramenící z krásy jazyka nebo myšlenek, ideálně spojením obojího. Měla by vyvolat něco, co člověka obohatí.
Tohle poezie není, aspoň tedy pro mě ne.
Omlouvám se Ti za ostřejší komentář ale pokud se chceš v psaní posouvat někam dál (což předpokládám, že ano) myslím, že bys měl vědět, že to zatím nestojí za moc.

Nádherná báseň o jedné krásné, černobílé vášni, kterou miluji i já. Když cítíš tu vůni, není už nic víc...

Tak něžně to umí napsat jen žena. Moc hezká...

DDD: Děkuji, Tvůj komentář mě moc potěšil. Máš pravdu, že se u svých básní snažím o lehkost a jednoduchost, ale nikdy to asi nebude tak, abych s tím byl dostatečně spokojen. Tvých slov si velmi vážím...

Nedalo mi to a našel jsem si i Tvou první kruhovou :) A obě jsou skvělé jak formou, tak myšlenkou. Moc hezký nápad!

Také se mi líbí víc ta druhá. Hned mi v mysli vyvstala slova babičky, když mluví k Barunce a říká:

"To si jen větřík pohrává
a sklání stromy k sobě
když líbají se a objímají..."

Pěkná… zadržený de – ach je super :)

Yasmin: Děkuji za krásný komentář, jsi na mě až příliš hodná...