Homér: Pěkná kuča. Ale má výtah? Já vždycky říkám, že výhled z baráku je důležitý, ale stojí to za ten průvan? Nevim.

Díky za návštěvu a komentář. Vidím, že diskuze na téma sociálních rozdílů mezi bohatými a chudými se neotevřela. Já sociální básně moc neumím.

Kdyby to skončilo tím A pak už nic! bylo by to lepší. Ten zbytek mě moc nenadchnul.

Znám lidi národa želé. Když jdou, jejich tělnaté kusy se vrtí na všechny strany (na hubených nožkách), někde mezi bradami mají otvor, jímž promlouvají a ti nejméně soudní nosí elastické oblečení, aby jejich želovitost náležitě vynikla.

Lidstvo pro ně vynalezlo výtah.

Hm. Nevím. Pořád přemýšlím nad tím oxymoronem krásná jak ráno. Možná někde ještě jsou rána krásná. Možná je třeba mít jachtu, aby to člověk docenil náležitě. Ale kdo by se plavil na lodi, která nemá jméno? To přináší smůlu. Nikdo by na takovou loď nevlezl, takže je to ryze snová záležitost, co? Hmm nevím.

Hmmm, tedy rozhodně to do zdejších stařeckých vod vneslo čerstvý vítr čehosi freestylového. (Co do umění by to byl docela jiný komentář.)

Je to prostě záznam náhlých nálad, nebo je v tom ryzí libertinské vyznání?

Přiznám se, že jsem čekal, že nejkomentovanější dílo týdne bude obsahovat komentáře k dílu a ne jen poklepávání po ramenou. Takže... mě zajímá dílo. Myšlenka a její ztvárnění, ne psychické rozpoložení autora. Ztvárnění se mi líbí. Je v něm poetika a to nevyřčeno, co vytváří prostor pro smutnění. Mohlo to být delší. Dlóóuhé a temné. Takový černý bonbonek se akorát rychle rozplyne a zapomene.

Á konečně zas něco, co vyčnívá. Líbí se mi to. Hlavně když tak čtu a hledám co možná netradiční tvarové formy u básniček, tady je zas něco tak nějak á la Majakovskij. Proč tě napadlo některé řádky odsadit?

přesně

Hezké. Nebýt to v odstavcích, byla by to hotová zenová sansi básnička.

Milé. Víš, kdyyž v básni oslovuješ druhou osobu a ještě k tomu tykáš, důvěrně se obracíš, ne na konkrétního člověka, ale na každého čtenáře, kterého tak vyzýváš, aby si pochutnal na borůvkách. Je to dost sugestivní.

Mám rád lyriku tohoto typu. Přírodní, zasněnou, s tušenou filozofií. Měl jsem problém jen s těmi prasklými ušními bubínky. Samotného mě to zajímá, jak se to vlastně gramaticky správně píše (to praskl, nějak mi to nesedí).

Pěkné. Takové skromné.

Zajímavé. Představil jsem si život jako mrakodrap se sklepem-dolem, s jediným výtahem. Věčně obsazeným. Nezbývá než používat schodiště. Nahoře je skleníkové horko, dole zatuchlá zima a před vchodem portýr s obrovským kloboukem, který otevírá dveře taxíkům.

Inspirativní básnička.

Příkladná krasomluva. Už delší dobu jsem nečetl nic, co by si tak pěkně hrálo se slovy a přitom to nebyl blábol. Toto mě potěšilo. Pěkné.

Hezká báseň. Připadá mi povědomá. Jak to děláš, že je ten tvůj styl pořád takový vzrušivý, takový ryze ženský? Ve svých básních mládneš, víš to? Nebo jsi je napsala před mnoha lety a teď je postupně zveřejňuješ? Ne, ne, ta poetická konstrukce, ta opakující se slova, ten obrazový materiál a tvar, to je dílo evoluce. To nebude relikt sepsaný v lehčích dobách. Yana stále uctívá téhož boha co dřív se stejnou vášní ... ne to není vášeň, spíše posedlost. Milá posedlost. Rýmovaná posedlost, to je dobře.

Přemýšlím, co je na cigaretách tak barevného.

Příjemné překvapení. Tenhle styl je mi blízký, takže se mi to dobře četlo, byť musím přiznat, že ten nadpis mě napřed hodně odrazoval. Je hrozný. Už ten patvar ROBOŽENA. Možná mi vadí, protože je v něm uvězněná ta Božena, no.. rozhodně, ale jinak veskrze příjemné počtení. Člověk v tom hned vidí odpověď na všechna ta kvanta katastrofických apokalyptických nadpisů, která jej zavalí okamžitě, jakmile si pustí internet.

A zkusils to někdy? Vydat sbírku?

Přiznej, není cosi krutě poetického a uspokojivého na dozvucích zamilovanosti? Ta krásná trýzeň, to chybějící růžovoučké přeslazené cosi, co čím trpčeji chutná, tím intenzivněji se za ním smutní? A jak to tak pomalu, příšerně pomalu bledne, a chladne, potřeba to navěky uchovat ve verších roste a roste... Hmm.

Je cosi znepokojivého v tom, když si člověk uvědomí, že tenhle typ básní přestal dávno psát. Že jakoby přestal vnímat zamilovanost, že je kdesi jinde. Nejlepší básničky o lásce píšou ti, kteří prožívají rozchody a odloučení a milostné krize. Tedy pokud jde o téma. O pocitovou složku. Styl, to je něco jiného. Styl se teprve rozvíjí. Nadhled na rým typu doma-kóma, sen-den,... musí přijít jaksi sám. Piš, jen piš. Leckomu se to možná líbit nebude, je to jako plout na papírové lodičce tenkou skalnatou průrvou. Kdo se neutopí, naučí se psát Básně jako básník. Jen o lásce psát upřímně je stále těžší a těžší.