![]() |
komentáře uživatele :
stovka to jistí, je opravdu nádherná, ranní káva mi taky chutnala :O)
povídky tady moc nečtu a když, tak jen ty krátké, ale do téhle jsem se začetla a nepustila mě.... je moc dobře napsaná !
kráčíme spolu, zmámení,
po poušti, lesem, kamením,
oddáváme se rozkoším,
srdce nám bije do uší...
po poušti, lesem, kamením,
oddáváme se rozkoším,
srdce nám bije do uší...
máš pravdu, tahle je opravdu moc pěkná, je škoda, že je v komentu... zkus ji hodit na liter :)
a jinak díky za komenty, mám ráda tvoje červený čtverečky !
a jinak díky za komenty, mám ráda tvoje červený čtverečky !
Na 109 fakt se cítím,
vždycky když mám "ten svůj" den,
po sexu dech znovu chytím,
do mládí se vracím snem ....
vždycky když mám "ten svůj" den,
po sexu dech znovu chytím,
do mládí se vracím snem ....
Chtít a mít je rozdíl velký,
snít si můžu den co den,
srdce dělím na dva celky,
duši celou mou si vemˇ.
snít si můžu den co den,
srdce dělím na dva celky,
duši celou mou si vemˇ.
Mé srdce pláče, Lásku hledá ,
chce, co mu není dopřáno,
hlas můj i vlny v moři zvedá,
snad uslyší mě Cyrano.
chce, co mu není dopřáno,
hlas můj i vlny v moři zvedá,
snad uslyší mě Cyrano.
s večerním větrem hudba slábne,
déšť klepe do oken, mně z toho hrábne
déšť klepe do oken, mně z toho hrábne
vyžeň papírové draky
a jeho ze srdce taky,
trhá tě jako mraky,
potácíš se jak vraky...
a jeho ze srdce taky,
trhá tě jako mraky,
potácíš se jak vraky...
a zase napad další sníh,
ocún se ztrácí v závějích,
i když máš březen v kalendáří,
zima jen hrozivě se tváří ...
ocún se ztrácí v závějích,
i když máš březen v kalendáří,
zima jen hrozivě se tváří ...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Chloé [14]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


