Velmi příjemná na čtení, všechna slova jsou tam, kde mají být, a verše hezky plynou. Jen to počeštěné cello mě jakožto osoby pohybující se v hudbě trochu irituje, ale našla jsem si, že je to hovorový výraz, takže asi v pořádku :)

Velmi hezká báseň se spoustou zajímavých obratů; obzvlášť se mi líbí "když se vzdám prostoru, možná můžu na chvíli vnímat tok času". Cítím z toho prázdnotu, což věřím, že byl záměr.

Kromě toho jsem velký fanoušek čtvrtého rozměru :)

Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbí, nebo jestli mi ta zvláštní kostrbatost vadí. Něco v tom každopádně je. Oceňuji verše "jestlipak je ve stejném znamení" a "musím jí píchat jako svou drogu".