Souhlasím s Lasak, myslím, že poslední řádek tomu dává směr, upevňuje myšlenku. Jinak se mi to vážně moc líbí, obzvlášť pluralita duší. Jen na ni dát pozor. Čím je tě víc, tím menším kouskem sebe se stáváš...

Mně se náhodou moc líbí. Až na mrtvolnost popisovaného a zřejmě o dost četnější sexuální zkušenosti mi to připomnělo... no... Jednoho kamaráda... ;)

Upřímně oceňuji nápad, ale, ještě upřímněji, nelíbí se mi provedení... Stává se mi také nepříjemně často, že kvantita nahradí kvalitu a uklidňuji se tím, že sem tam se v básničce něco povede - je to ale cesta plná sebeklamu a bez reálného smyslu.

Rým je opravdu povedený - jak má první strofa alespoň jednu samohlásku dlouhou či krátkou a druhá z verše naopak působí opravdu dokonale. Líbí se mi i personifikace jezera, respektive hladiny, a to moc. Velmi povedené!

Počasím máme léto, ve většině tvé básně panuje podzim a na konci se mihne zima... perfektní.

Pociťuji nepřekonatelnou touhu zeptat se, jak zněla otázka, kterou "ona" nepoložila. Takže: Jak zněla ona otázka, kterou "ona" nepoložila?

To se mi líbí. Tři naprosto separátní myšlenky násilně natlačené do prastaré formy, až vlastně pukla. Agrese vůči klasickému umění už pro to tlusté písmo...

No nebyla původní inspirace prostě dokonalá? I když, jak tvrdíš, "neumíš psát básně", se tohle dílko díky ní povedlo... Vzácný jest takovýhle okamžik.

Roztomilé :)

Též jsem četl modřiny, až mě to tak inspirovalo...

Nedokážu to dost dobře pochopit...ale něco na tom rezonuje s mojí představivostí. Díky.

Not bad, I suppose... But I have to say the imperfect grammar, unless for some reason intentional, threw me off and the topic also wasn't one to catch my honest interest. But keep trying!

Díky ní víš, kdo jsi? A kdo jsi?

Ta hříčka s "ji/jí" je dle mého naprosto geniální. Ani celkové téma není proti mému vkusu. Hezká práce.

Moc se mi líbí ta narážka na smrtící aspekt hedonismu

Jednoduché, líbivé, s nějakým posláním... hezký výkon. :)

Pravda, pravda. Je to výborná básnička, ten konec přijde jako rána odnikud, ale...není to trochu líné, používat vulgarismy? Vždyť ke sprostým slovům má už každý silný citový vztah, ať je nesnáší nebo mu pomáhají ve chvílích, kdy je na dně, a tak básník vlastně jen využívá již existující pocity čtenáře. Není úkolem každého spisovatele, aby naopak k myšlenkám a předmětům nové city tvořil?

Vidím v tom několik nádherně rozličných témat, překrásně spojených v jednu krátkou báseň. Nejvíce se mi asi líbí pojetí minulosti, kterou požírá třepotající se plamen současnosti. Vyvolává to ve mně dojem, že budoucnost je vlstně kláda. Je to zvláštní myšlenka, ale na básních mám rád právě to, že takováto zvláštní zamyšlení podněcují. Velmi povedené.

Pěkné, dobrá avantgardní báseň z dnešní doby už se hůř hledá. Cítím notnou dávku znechucení moderní dobou, ulehčováním si byť těch nejjednodušších úkonů. Bylo by krásné to všechno ignorovat a žít jednodušším způsobem života. Jenže kdo nám dnes umožní ten luxus, ztěžovat si práci...?

A wonderful poem reminding us about the cost of life and the bill ever so close to coming due. Simple, yet frightening.