...rozesmály mě ty kopulační výběžky a dvojjaderná fáze, máš smysl pro humor, koukám...

DDD:
Neměla bych, vím to. Ale stejně... a tak zase jenom to děkuju...

DDD:
Je to tak. Někdy si říkám, ještě se naspím... :)
Děkuju za nakouknutí.

Helfanderios: Vzala si ze špitálu domů maminku po mrtvici, je dementní. Starala se skoro dva roky a na podzim už jsem nemohla. Musela se dát trochu dohromady...Měli těžkou noc, má prolapsy a neví, kde je. Pak volá takovým zvláštním jasným hlasem ty, které vidí jenom ona. Mám pod oknem kurnatou vrbu a taky čapí hnízdo, bydlíme vysoko. A mi vylítla tady tahle. Ta slova na konci dvou řádků dávají různý význam, že, tep, teplo, lok loni, ni...
asi tak.

človiček: Já nevím, fotila kousek dne, tak připsala pocit.
Ty fotky jsou možná lepší, nevím... :)
Děkuju za přečtení, moc.

Maminka taky motá, všechno se vším, už na ně nevidí. Ale je to její oblíbená činnost. Ten konec básničky...taky lezu, borovice mívaj větve jako žebřík. :)

jo_:
Děkuju za přečtení. :)

Nejenom kočka...moji jezevčíci umí lézt v případě potřeby po stromech, první chytal ptáky a druhá jede po kočkách... :)

Kdo je to zrcadlo?

holka.přes.ulici:
jo, trápím se

Cecidit angelus:
Na mne zapůsobila tvoje profilová fotka, je krásná... :)
Ty dvě prostřední věty z Času čarodějnic mi zůstaly v hlavě a připsala k nim to svý... Ten seriál je hezká pohádka pro dospělé, knihy začala shánět pozdě, ale bude dotisk. Ještě se mi moc líbí seriál Geniální přítelkyně, když už jsme u toho. A tak děkuju. :)

Kleriska mne předběhla...naskočil mi obličej novorozence a ty jeho srandovní výrazy...zeptala bych se i na jméno pointy, ale nechci šťourat do soukromí... :)

Může to být od krční páteře, znám podobný případ, se srovnáním páteře bolesti zmizely.

...všechno má svůj čas, říkám...

Homér:

Ten Tvůj koment je lepší, jako celá moje básnička. nejvíc tyhle tři řádky, i když, nakonec všechny... :)

zbývá než plivnout na vztyčený prostředníček
a strčit ho s nenávistí do tý prázdný budky
a stejnak, neuleví se

směju se tu...

Domů dojdeš i s oblohou a stromy, když chceš, vždycky. A ani se to nemusí rýmovat. :)

...vtáhlo mě, jsem tam...moc hezká pocitovka...

Mlčeti Zlato: Jolly:

Já jen, než odejde, nechci si zvykat...tinnitus... :)

Homére, asi se budu opakovat, ale ty ses s tou poezií v sobě už narodil. Takových je málo.