Momentka

Za cukrárnou do něhy se halíš
z větráku sladkou mlhu zapomnění sosáš
věříš v dobré navždy
co však někdy trvá jen pár přetáhnutí předkožky
pak pod okny cinkání cikánů
řeže paprsky do hlíny stružky pro krev
kterou jsi potila pro nic za nic
brečíš ke starým časům, kdy ti stačil
baťoh vína, vítr ve tvářích, teplá dlaň
z plání se stalo sídliště a z hor ti zbyl jenom velký stesk
žal po těch dobách svobodných
co svírá vesmír uprostřed tak mocně
že se z něj staly nepřesýpací hodiny
stáří ti na podnose přineslo jen další nemoc
bolavej loket, voko v hajzlu, v žaludku medúzy
voláš na kata, i když jsi bez trestu
dej si radši oplatek a nemysli na nesmysly
za cukrárnou dýcháš tak napůl