Ginnare: Jen jsem si to vyřizoval s domněnkami. To je zhouba lidstva. :)

Ginnare: Když já se snažil napsat taky takovou něžnou a vzletnou báseň, jako tady píšou opravdoví básníci. :) Ale moc děkuju za ujištění, tohle fakt není moje parketa. A dát pointu do názvu je dobrej důvod pro gratulaci k úspěšné lobotomii. :D

Helfanderios: To by mě nenapadlo, že je to rozkošné. Dík.

trepanace údivem

none: Jé, ta je skvělá. Dík.

Tahle je taky krásná. Smutná, a přitom láskou přetéká.

Včerejšek splasklý a mrtvé zbytky zítřka - pregnantně vyjádřený pocit

Helfanderios: Díky. To slovo zná jen ten, kdo ho napsal a ten kdo ho přečetl. Určitě znáš slova, která jsou pro tebe podobně důležitá. Tak o tom jsem psal. Otázka je spíš, zda ho chceš nechat neporušené, nebo ho sníst? :)

Vážně krásný. Takový jemný. Taky bych chtěl umět tak psát. Moje je proti tomu, jak když něco hulákám a mlátím u toho do bubnu.

To Rozcestí bez cest mi připomnělo, že se říká, že svoboda je pro odvážné. Nevím, jestli to platí i tady. Kažopádně tou básní procházíme asi občas všichni. A provokuje některé myšlenky, aby se probraly ze spánku.

Ale to je krásná dvojbáseň. Pro mě je to jako ze dvou alternativních realit.

Takové abstraktní vratné zvratky :)

Taky bych chtěl být něčí noční bdění. :) Hezký.

Fuj. To to na mě dejchlo. Zatuchlý závan doby minulé.
To je míněno jako pochvala.

Neposedné molekuly, furt se vrtí a vůbec, dělají si, co chtějí.

To se mi líbí. Smířit se s vlastní nedůležitostí je celkem osvobozující. A překvapivě jsme nakonec pro někoho nebo něco přece jen důležití. :)

Poslední čtyřverší ke mně promlouvá. Ostatním moc nerozumím, ale jsem v tomhle směru dost tupej, takže to asi nebude tak hrozný. :)

Ten závěr probral i mě. Pěkný. Myslím, že rozumím. :))

Ginnare: Taky mě to zaujalo, ale moje představivost je na to krátká. Až na to příjdeš, dej mi prosím vědět. :))

Hezký. Dal bych si vodku s deštěm.