Poločas přeměny

Hustá, doufám že se znovu objevíš.

AndersA: bolavá...
děkuji :-)

Tuhle čtu tento týden už po třetí, ráda se k ní vracím. Hodně dobrá.

Závěr to krásně rozrazil. Jako nečekaná, něžná - ale stále facka:-D
Líbí se mi ty rozpory. Dojetí, ušlechtilost, barvy... a přesto je hovado. Prostě, jako by ten neadresát byl sám sobě sluníčkářem, které na to ale jde špatně ve vztahu k okolnímu světu. Někdy je těžké mít hlavu v oblacích a přesto zůstat nohama na zemi. Ale snad se to podaří. Tak jako tobě tato báseň a její úderné zakončení.

Orionka: jsi velmi vnímavý člověk. Těší mě, že Ti mé výplody stojí za hloubání.
Děkuji :-)

Ginnare: Já to vnímám jako osobní, ale samozřejmě to tak může být napsáno záměrně :). Ty termíny mi nejsou neznámé, jenom jejich použití v básni je nezvyklé a trochu kostrbatě tam trčí, což je asi dáno i délkou těch slov. Ale jak jsem už psala, zase je to originální, líbí se mi. A chápu dobře, že o ušlechtilosti píšeš ironicky?

Orionka: Osobní? Nepředjímej... žádný filatelistický zázrak na to lepit nechci a nebudu...

S těmi termíny máš asi pravdu... já tu kostrbatost nevnímám, ale na někoho, kdo se s nimi nesetkal, to může tak působit.

Rozhodně je to totéž, ale nemyslím, že v různém úhlu pohledu... jistá dávka smutku a znechucení prosákla tam i tam...

Děkuji za zájem :-)

Dickens: děkuji, že čteš. Děkuji, že rozumíš... :-)

Je to takové hodně osobní, vzkaz určený konkrétnímu adresátovi, tak snad si ho přečte. Baví mě ty fyzikální metafory; i když odborné výrazy působí trochu kostrbatě, je to originální. Zarazil mě jenom ten rozpor, nejdřív ušlechtilost, pak hovado - to je rozdílnými úhly pohledu na totéž?

Ten závěr probral i mě. Pěkný. Myslím, že rozumím. :))