:) plesnivec/ kostlivec ...to by šlo. Dej čtvrtou sloku...:)

Dělal jsem si legraci ze Zamily (blahé paměti), že je ta její poezie přeslazená. U tebe se topím v kádi s čokoládou. Jestli by to nechtělo trochu alespoň chilli ...

Už se asi opakuji, Kubo, ale mě se ty tvé rýmy nějak nerýmují...

...zajímavé to slovo "Edelweiss" zvukomalebně na mě působí jako "eintopf" a kdybych nevěděl co to je, něco takového bych si představil. Na proti tomu protěž vyvolává představu krásy v krutých podmínkách...
Edelweiss (Protěž)/ a lesy pročež.... no to mě potěš. :)
K nějakému soudu by asi bylo potřeba znát to zadání.

Budu-li vnímat tvoji báseň jako aktuální milostnou lyriku, bude na mě působit jaksi moc šroubovaně. Tak jako by se z náhradních dílů veteránů skládalo současné auto. Poslední verš to jen podtrhuje "já v odpověď stojím svlečen." je jak z jiného světa. Na druhou stranu, jako replika básně 19. století, proč ne.

Mně naopak přijde ta rytmická "nepřesnost" zajímavá. Nevím, je-li to záměr, ale při čtení způsobí takové zvýraznění toho zaběhlého metra. Jinak mi to přijde celé trochu " klišovaté", triolet si o to ale sám říká

Trochu mám pocit, shane, že kdyby se tvoje energie a invence za pomoci autocenzury zkoncentrovala do jednoho díla, byla by to bomba. Takhle mi to přijde, jako pořád stejný guláš (neurazí a nasytí), jednou s rýží, jednou s knedlíkem...

Meonys: Tak to mě těší

Triolet je taková zpěvná forma, moc se nehodí pro sdělování nějakých komplikovaných myšlenek, spíš hesel sevřených do znělé rytmiky. Této mojí definici se nejvíce blíží ten druhý se se svým villonovským refrénem. Ten se mi líbí.

shane: ono je snadné vypustit to jedno " jak", ale mě se to moc nepozdává. Navíc, když si to po několikáté čtu, tak mi ta stopa navíc ani disharmonická nepřijde

shane: Děkuji, možná se mi to ještě do zítřka rozleží :)

Mamka: Triolet je stará forma a k těm starým formám se dá přistoupit různě. Tak, jak byly psány, takže se s formou replikuje i celkový styl, jazyk a téma, anebo tak, jak jsi to udělala ty. Forma zůstala a v ní je originální obsah. A to se mi líbí.

Mě se tvoje báseň líbí formou i takovým cudným, nenápadným rýmováním. Jenom se tam na mě divně střídají spolu nesouvisející obrazy. V jednu chvíli střílí Eros šípy, pak gilotina. Ono kdyby ta gilotima přišla nakonec, jako rozuzlení, tak by to bylo taky fajn. To je samozřejmě naprosto subjektivní pohled, jen mi prostě přijde, že ta báseň nemá nějakou koncepci.

Ono i v některých klasických formách se střídá sdružený, střídavý a obkročný rým. Není to však, ač by se to mohlo zdát, samoúčelné. Třeba v sonetu jeho různé podoby odpovídají různým jazykům i tématům. Změna rýmování vyváří třeba gradaci. V tomto případě mi přijde změna rýmování samoúčelná nebo dokonce naškodu- rozbíjí celkovou čtivost té básně.

Trochu mi uniká podstata toho díla. Není to úvaha o snech, není to jeho výklad, není to ani interpretace snu. Jako by to bylo vytržené z nějakého jiného textu, jen není poznat z jakého a o co jde.

Asi bych opakoval, co už bylo řečeno. Snad jen dodám, že už jenom střídavý rým by tomu pomohl.

Líbí se mi, má vtip, myšlenku a hezkou formu.

Kdybych nevěděl oč tu běží, vůbec by mě v první chvíli nenapadlo, že je to triolet. Otázka je, jestli je to dobře nebo špatně. Špatně v případě, kdybychom na to nahlížely jako na kopii nějaké klasiky. Dobře, pro mě moc dobře,jako ukázka toho, jak triotet nemusí být vyčpělou formou.

j.f.julián: Je to tak, ty jsou takové nepoetické. Děkuji za zastavení

j.f.julián: Děkuji