Nechci opakovat sebe sama ani předešlé komentující, ale je to tak: číst dobré autory, zkoušet to, ladit , psát a psát...a bude to skvělé...

Velmi působivý obsah, jen nevidím rozdíl v tom, kdyby to celé bylo napsáno v řádku jako prostý text - krátká úvaha, aforismus...

Taková hezká plíhalovština, jen kapička pointy, kdyby byla...:-)

Nejdříve bych se rád, jak je mým asi protivným zvykem, pozastavil nad formální stránkou tvé úvahy. Všiml jsem si, jsa ten tvůj pozorný čtenář, že trochu narcisistním způsobem předpokládáš, že tvoje úvaha někoho zajímá proto, že je tvoje. Nezajímá. Tedy, tvé názory by měly zajímat tvé blízké a možná známé, ale anonymního čtenáře zajímají ty názory a teprve pokud se s nimi shodnou, osloví je, případně rozčílí doběla, pak se možná začnou zajímat o jejich autora. Jinak tomu může být u papeže, dalajlámy nebo prezidenta, ale to není náš případ.
S tím souvisí to, co vlastně chceš veřejnosti, komunitě psanců, sdělit. Nastiňuješ nějaký svůj žebříček hodnot a vyzýváš, aby ho ostatní odhalili také…Sám´s jistě, při tom psaní, musel zjistit, jak je těžké něco jako žebříček hodnot definovat. Které hodnoty zařadit, na jaké místo, a které pominout? Vyřešil´s to zajímavě. Uvedl´s v podstatě tři základní hodnoty, které vůbec existují. Přírodu, tedy vše, co tu je bez přispění člověka, stroje, v širším smyslu vše, co člověk vytvořil, a lásku, mohlo to být stejně to kritizované dobro nebo lidství, která tomu všemu dává nějaký smysl. A máme to „v suchu“.
Myslím, že za úvahu stojí právě to, co jsi nezmínil. Ty relativně malé, drobné „podhodnoty“, které nás definují a vypovídají o tom, jací jsme. Jestli jsou pro nás peníze více než příroda nebo stroje, je absurdní otázka, ale jestli jsou pro nás peníze více, než úcta bližního, než vlastní pohodlí, než vlastní svědomí, to jsou otázky. Odpovědi na ně však nepřináší úvaha či deklarace, ale naše činy, na základě kterých nás vnímá naše okolí…

pro mě trochu ubíjející, náčelníku, někam se mi ztratila poezie a zůstala jen syrová emoce, která vyvolala ty zajímavé obrazy

...už to zaznělo v anotaci, dodal bych, místo očekávané hloubky, mnoho povrchů...

Homér: Náčelník Holá Ruka: Král Slova Kuba: Hezká diskuse, dovolil bych si přispět poznámkou, že je opravdu třeba, aby autor piloval rým a rytmus, nicméně volný verš bych nedoporučoval. Ten je pro ty, co ve verši vázaném nemají už co zdokonalovat.:-)

Náčelníku, dobrý, a to i s tím autorským čtením, ze kterého jsem měl trochu obavy, vzpomínaje na Nezvala a jeho hrůzný přednes.

Vstoupila jsi, Yano, do nového roku moc hezkou básní, něžnou a technicky zajímavou, přeji Ti do toho nového roku, kromě všeho dobrého, hodně takových...:-)

Vilík: No, ono coby to konečně bylo jiného, kdyby to nebyla poezie a mnoho by, myslím, nechybělo, aby to bylo i jako poezie hezky čitelné...:-)

Nechci hodnotit obsah(ani to asi nejde), ale svou podstatou a "řemeslně" je to podlé mého velmi zdařilá báseň. Jenom mě tak napadlo, zda-li by nestálo za to, ji dotvořit do sonetu. Úplně si o to říká...

Ke zveřejnění mladistvých veršů (ještě za života:-)) je třeba nutná dávka odvahy. Tu musím ocenit už jenom proto, že jsem ji v sobě dosud nenalezl. Jinak báseň sama je dle mého lepší než většina děl rádoby vyspělých autorů, o aktuálně stejně starých autorech nemluvě...

Je to, Plechovko, autentické. Kdybys ten chaos uspořádala, už to nebude ono, když ho necháš, zůstane chaosem, ale fakt dobrým chaosem.
:-))) Homér to vystihl

Ta báseň ve mně vzbuzuje pocit velké rozpolcenosti, možná až neuspořádanosti, myšlenkové i formální. Na každý pád je pro mě zajímavá.
technická poznámka: "hraje mými uši" není ani mluvnicky, ani poslechově správný tvar. Lepší tvar "mýma ušima" se ovšem zase nebude rýmovat, ale to je život...

ženu, které je to určeno, to musí zasáhnout
žena, která se do toho dovede vcítit, musí být dojatá
muž, který miluje poezii, musí být trochu rozpačitý
...jsem trochu rozpačitý...

...nemám pocit, že by tato báseň byla experimentem, přijde mi citová, promyšlená a moc hezká...

...mě taky někdy, Náčelníku, potom chlastu napadají věci... a obraty..., ale "zovu" je fakt dobrý...někdy to tak bezprostředně vypadne... a já to tak beru...

Úplná klasická epická báseň, formálně bezchybná, s příběhem, který se vyvíjí na relativně malé ploše... fakt dobrá...

V předešlém komentáři byla řeč o hloubce... já vnímám spíše mnoho povrchů, které vytváří iluzi hloubky... je to jen pocit, jinak se ale takový typ básní asi vnímat nedá...

No, víš, v první půlce je cítit trochu klišé, ale závěr je fakt dobrej...