...je to holka ze staré školy, nechá se dobývat (ale pak to stojí za to) :)

Ráno je vskutku vydařené, stejně jako tyto "zhmotněné" emoce z něho

Zamila: Děkuji za komentář. To metrum je asi rozbité málo a vyvolává tak arytmie, která měly být patrnější nebo žádné.

Ignácius J. Reilly: Děkuji

Orionka: Je to po delší době vážněji míněná básnička. Na Velikonoce jsem nepomyslil, ale vzhledem k tomu, že rouhám "jak je rok dlouhej" tak už to mám stejně spočítané. Děkuji

koiška: Těší mne, že se ti líbí, děkuji.

Lenča: děkuji mnohokrát

Timothy A. Postovit: Děkuji Timothy

koiška: To mne těší. A ni ne tak, že se mnou souhlasíš, ale jak to bereš. :)

Tvoje báseň se mi opět líbí a opět si neodpustím drobnou kritiku. Ty stěžejní rýmované verše zakončené "hoří/ moří" a "naděje/ naděje" jsou v tom druhém rýmu o jednu dobu delší. To není, že bych ti počítal slabiky, ale čtu si tu báseň nahlas a něco slyším a pak pátrám, proč to tak slyším. V podstatě, kdyby trojslabičná slova "duhový" a "falešné" byla dvouslabičná byl by ten rytmus plynulejší. Možná to metrum rozbíjíš záměrně (já to také občas dělám), nevím. Zkus si, jen na zkoušku, plácnu, použít slova "kalných" a "marné", jestli ti (čistě rytmicky) nebudou znít lépe. V každém případě, pokud by ti tyto mé postřehy byly nepříjemné, řekni, a já toho nechám.:)

shane: Dobrý, fakt dobrý :)

Také se mi moc líbí. Krátké verše a jejich opakování vytváří dramatický spád. Trochu mi vadí (a je to naprosto subjektivní věc) taková snaha po uzavření té básně takovými jakoby výzvami. Tím se ztrácí syrovost a naléhavost té básně a to mi přijde škoda.

...vy nás ale zásobujete, pane Karfík..., tedy, kdyby ta anotace byla určena jen mě, snad bych se i urazil. Docela dlouho jsem bádal, co to tam píšeš o čokoládě. Orionka je od Oriona - to dá rozum. To měla být tvoje pilotní báseň, ne?
Mě se líbí, má to takovou podchuť staročínských básnířek nebo mé milé (starokorejské) Hwang čin-i

Orionka: Já jsem to četl (s Gottwaldem si "dopisujeme") , to je moc hezké a je to z mého pohledu právě ten písňový popěvek, což nevnímám jako nic méněcenného

čím více těch trioletů čtu, tím mám silnější pocit, že se ten žánr hodí jenom k těm písňovým popěvkům a k ptákovinám (k těm se však hodí každá forma). Jak se do toho snažíme vložit nějakou pointu, či příběh, chybí místo a vyjádření emoce a nálady zlikvidují opakující se verše a rýmy.
Tohle je hezký pokus, který ač nemoha vystoupit ze své formy, pointu má.

Marnerin: Já si myslím, že bys toho nechat neměla. Pokud to nebudeš zkoušet, nemůžeš se ani zlepšit a nikdo se nestane básníkem bez toho, aby na sobě pracoval.
Zkus něco hezkého napsat, druhý den si to znova přečti, promysli, oprav a klidně to uveřejni. Uvidíš, že to půjde.

Orionka má dobrý nápad, Marnerin, možná by bylo lepší spolužáky popsat beze jména, schválně jestli se v tom popisu poznají, když jim to nějak ve škole dáš přečíst. Na tyto stránky tvoji spolužáci asi sami od sebe nechodí. Určitě je lepší to nechat na nich a neprozrazovat něco, co by sami nechtěli.
A uvědom si ještě, že tady zveřejňuješ svoje literární dílo v podstatě celému světu ( celý svět si ho asi nepřečte, ale může). Měla bys proto na něm více pracovat. Na pravopise i na rýmech.

LUKiO: Všiml sis toho, že to je dvanáctiletá holka? O čem si myslíš, že by tak měla psát, o krizi středního věku?

Sameri: Doufám, že jsi to vzala tak, jak to bylo myšleno v žertu a nadsázce. S těmi odpověďmi jsem zcela spokojený:)

Marnerin: aha, tak to zkus nějak lépe vyjádřit, protože když jsem to správně nepochopil já, tak se to může stát i někomu jinému. :)