Orionka: ne, alternativní život

Líbí se mi, jen mi občas rytmicky drhne, možná je to ale záměr, také to občas vědomě dělám. Poslední sloka mi ovšem úplně mluví z duše...

Nechtěl jsem zabřednout úvah, zdali je, či není dobré být kapkou vody, vločkou... Technicky je to kvalitní báseň, ale trochu nuda a klišé. Devadesáti devíti psancům ze sta bych tu báseň pochválil, té, která má tak originální nápady, ani omylem...

Připojuji se s pochvalou k ostatním...už vím, proč jsem tuto báseň hned nekomentoval, brzy zveřejním báseň Ostrovy včerejší radosti, až si ji přečteš, bude Ti to jasné...

...tak už není schovaná mezi smajlíky, ale je napájená z vysokého napětí, no prosím...:-). Asi by se té básni něco málo vytknout dalo, ale mě v záplavě k uzoufání nudných básní tohle baví...

Pravidelně se zcela míjím v odhadu, jaká bude na příslušnou báseň reakce. U této jsem si dělal ambice, že zlidoví...:-) a ocenili ji pouze znalci :-) Děkuji.

Vůbec se toho dojmu nemusíš zbavovat :-) někdy emoce, či myšlenky vyvolají rýmy, jindy rýmy vyvolávají ty emoce a myšlenky, tedy alespoň u mě. Kdyby se rýmoval kondor, byl by tam, to tak přeháním... měl to být přízrak, sova je taková magičtější (krom toho že se rýmuje).

Megynka: Orionka: Děkuji.

Orionka: Děkuji za komentář, jak píšeš, někdy to tak přijde...

Takové stylové pokračování "Druhého sněhu". Cítím z obou těch krásných básní ozvěnu mých milovaných staročínských básníků...

To je moc hezká báseň, co jsi napsala, s nevšední formou a poetickým textem.

Orionka: Děkuji za komentář i za upozornění, opraveno. (Jako neléčený dyslektik bych potřeboval soukromého korektora :-))

Tak jak jsi napsal, je to písňový text, žádná hluboká filosofie. Když to po sobě čtu, slyším i tu hudbu, kterou čtenář neslyší. Dost možná to nebylo vhodné ke zveřejnění jako báseň. v každém případě děkuji za komentář.

Napsala´s moc hezkou báseň. Plnou imaginací a neotřelých rýmů a obratů. Vážně dobrá...

Nechci opakovat sebe sama ani předešlé komentující, ale je to tak: číst dobré autory, zkoušet to, ladit , psát a psát...a bude to skvělé...

Velmi působivý obsah, jen nevidím rozdíl v tom, kdyby to celé bylo napsáno v řádku jako prostý text - krátká úvaha, aforismus...

Taková hezká plíhalovština, jen kapička pointy, kdyby byla...:-)

PrimaDen: Děkuji za zastavení se a komentář. Moc bych o tom ale nepřemýšlel, ta básnička nemá pointu, je to jen taková vzpomínková imaginace :-)

Orionka: Je to taková imaginace, zařekl jsem se, že podobné básně nebudu zveřejňovat a je to tady zase...:-)

Nejdříve bych se rád, jak je mým asi protivným zvykem, pozastavil nad formální stránkou tvé úvahy. Všiml jsem si, jsa ten tvůj pozorný čtenář, že trochu narcisistním způsobem předpokládáš, že tvoje úvaha někoho zajímá proto, že je tvoje. Nezajímá. Tedy, tvé názory by měly zajímat tvé blízké a možná známé, ale anonymního čtenáře zajímají ty názory a teprve pokud se s nimi shodnou, osloví je, případně rozčílí doběla, pak se možná začnou zajímat o jejich autora. Jinak tomu může být u papeže, dalajlámy nebo prezidenta, ale to není náš případ.
S tím souvisí to, co vlastně chceš veřejnosti, komunitě psanců, sdělit. Nastiňuješ nějaký svůj žebříček hodnot a vyzýváš, aby ho ostatní odhalili také…Sám´s jistě, při tom psaní, musel zjistit, jak je těžké něco jako žebříček hodnot definovat. Které hodnoty zařadit, na jaké místo, a které pominout? Vyřešil´s to zajímavě. Uvedl´s v podstatě tři základní hodnoty, které vůbec existují. Přírodu, tedy vše, co tu je bez přispění člověka, stroje, v širším smyslu vše, co člověk vytvořil, a lásku, mohlo to být stejně to kritizované dobro nebo lidství, která tomu všemu dává nějaký smysl. A máme to „v suchu“.
Myslím, že za úvahu stojí právě to, co jsi nezmínil. Ty relativně malé, drobné „podhodnoty“, které nás definují a vypovídají o tom, jací jsme. Jestli jsou pro nás peníze více než příroda nebo stroje, je absurdní otázka, ale jestli jsou pro nás peníze více, než úcta bližního, než vlastní pohodlí, než vlastní svědomí, to jsou otázky. Odpovědi na ně však nepřináší úvaha či deklarace, ale naše činy, na základě kterých nás vnímá naše okolí…