Už jsem od Tebe měla tu čest si přečíst několik básní, ale vždy jsem odešla se studem, protože jsem absolutně nevěděla, co na ně říct. Slova "krásné" nebo "hezké" mi připadají fádní a nevystihující. Až díky téhle mám v hlavě takovou asociaci - jsou to nadýchané obláčky ve své dokonalosti. Neuvěřitelně lehká poezie a přitom po přečtení jen tak neodletí. V té básni je tajuplnost a takový skoro mrknutí očkem. Asi už blázním. Také bych se chtěla dívat na svět s touto lehkostí a najít ta správná slova k velikým věcem. Jen málo slov. Stačilo by to. :)

Mně se líbí. Už jen ten začátek se lžičkou v kafi. :-)

Tak to je síla. Také mi rakovina sebrala pár lidí a sama z ní mám veliký strach... Tohle je hodně bolavá věc jak v životě, tak i sepsaná na "papíře". Ten konec je... šílenej, ale co se pořádného nakopnutí týče, tak (bude to znít psychoticky ujetě) dokonalej. No, tohle se moc nedá hodnotit, ale dotklo se mne to, velmi osobně. Tady se nehodí žádná slova.

Od rána kakabus... někdy jo, no. Přijde mi to jako výkřik chlapce co má rozkrok až u kolen.

Líbí se mi, ani bych to nenazvala úvahou, i když tam třeba nějaký prvky jsou. Cítím z ní jistou bolest a přitom barvy toho, jak si život okolo klidně pokračuje. Jak vůbec může, že? Někdy to udivuje. Třeba to jen signalizuje, že naděje pořád je a vždy se dá začít znovu. :-)

Orionka: o tom nepochybuji :-) Spíš jsem to napsala proto, že jsem ji slupla jako malinu. Ale pak jsem si říkala... sakryš, zamyslela jsem se nad ní vůbec, nebo se jen nechala unášet tím, že je taková příjemně úderná? Tak jsem přečetla znovu. ;-)

Fajnové. Taková pětiminutovka a přitom jsem si ji musela přečíst dvakrát. :-)

Ta je opravdu ztracená. A kam jsi se poděl ty?

Sucháč: Díky díky díky! :-) Vždy mne moc potěší a nakopne, když vidím pod svým dílem tvůj komentář :-)

Ta se povedla! Jak cukrová vata, leč velmi poetická :-)

No, možná je velká ironie v tom, že to čtu asi po třech velkých sklenkách :-D

Možná je to klišé, ale mně se líbí, je to krásné, když to někdo takto napíše, zvlášť ten komu je určena (pokud tedy), by musel mít radost. :-)

slnečnica: DDD: Ajdalas: Všem děkuji za návštěvu a kuňknutí. :-) Jsem poctěna.

Úžasně obohacující :-) Řečeno vše potřebné.

Ty a tvé básně jsou pro mne dnešním ranním překvápkem. A zatím asi (kromě blahodárného čaje s citronem) pro mne jedinou dobrou věcí na dnešku, prozatím.

Krásná zpověď. Důvěrně známá.

Cítím se v tomto směru asi úplně stejně. Takže díky za toto dílo.

Megynka: Tak třeba "po tvém boku usedl mladík s pohledem zamlženým krajinou". Napsala bys před "s" normálně čárku? :-) Nepíše se tam. Chápu, že asi šlo o určitou snahu zdůraznit, jak by se báseň měla číst, ale to je dle mě daný tím, jak si to odřádkovala. :-) Každopádně je tvá věc, co si nacpeš do díla, no. :-)

Přečetla jsem ji nejprve jen tak letmo a pak jsem se vrátila, což svědčí o tom, že mě zaujala, aniž bych si to poprvé uvědomila. Ta poslední věta má pro mne veliký smysl, pro mě znamená, že se věci mohou změnit, ačkoliv to tak do poslední chvíle nevypadá, tak to beru já, že se vše může obrátit k lepšímu, ale problém je, že podobné sdělení vlastně už máme uprostřed básně, když víme, že po vichřici přišlo slunce. A konec už nepřekvapí. Co mě dál zarazilo, je spoustu nadbytečných čárek. Vzhledem k rozvrstvení básně jsou úplně zbytečné.
Celkově je spíš příběhovitá než poetická, což je fajn, možná jen to víc domyslet. :-) Co já vím, nějak jsem se do toho moc položila a zplodila zatím snad svůj nejdelší koment :-D

Toto neberu jako báseň, ale jako emoci vtisknutou do papíru, cítím v tom slzy, strach, smutek. To s ptáčetem, šumem řeky a křídly je opravdu dobrá a zároveň bolavá část. Těžko hodnotit něco takové, protože se mi to moc líbí, ale pokud je to pravda, tak by opravdu nemělo.