Od rána kakabus... někdy jo, no. Přijde mi to jako výkřik chlapce co má rozkrok až u kolen.

Líbí se mi, ani bych to nenazvala úvahou, i když tam třeba nějaký prvky jsou. Cítím z ní jistou bolest a přitom barvy toho, jak si život okolo klidně pokračuje. Jak vůbec může, že? Někdy to udivuje. Třeba to jen signalizuje, že naděje pořád je a vždy se dá začít znovu. :-)

Orionka: o tom nepochybuji :-) Spíš jsem to napsala proto, že jsem ji slupla jako malinu. Ale pak jsem si říkala... sakryš, zamyslela jsem se nad ní vůbec, nebo se jen nechala unášet tím, že je taková příjemně úderná? Tak jsem přečetla znovu. ;-)

Fajnové. Taková pětiminutovka a přitom jsem si ji musela přečíst dvakrát. :-)

Ta je opravdu ztracená. A kam jsi se poděl ty?

Sucháč: Díky díky díky! :-) Vždy mne moc potěší a nakopne, když vidím pod svým dílem tvůj komentář :-)

Ta se povedla! Jak cukrová vata, leč velmi poetická :-)

No, možná je velká ironie v tom, že to čtu asi po třech velkých sklenkách :-D

Možná je to klišé, ale mně se líbí, je to krásné, když to někdo takto napíše, zvlášť ten komu je určena (pokud tedy), by musel mít radost. :-)

slnečnica: DDD: Ajdalas: Všem děkuji za návštěvu a kuňknutí. :-) Jsem poctěna.

Úžasně obohacující :-) Řečeno vše potřebné.

Ty a tvé básně jsou pro mne dnešním ranním překvápkem. A zatím asi (kromě blahodárného čaje s citronem) pro mne jedinou dobrou věcí na dnešku, prozatím.

Krásná zpověď. Důvěrně známá.

Cítím se v tomto směru asi úplně stejně. Takže díky za toto dílo.

Megynka: Tak třeba "po tvém boku usedl mladík s pohledem zamlženým krajinou". Napsala bys před "s" normálně čárku? :-) Nepíše se tam. Chápu, že asi šlo o určitou snahu zdůraznit, jak by se báseň měla číst, ale to je dle mě daný tím, jak si to odřádkovala. :-) Každopádně je tvá věc, co si nacpeš do díla, no. :-)

Přečetla jsem ji nejprve jen tak letmo a pak jsem se vrátila, což svědčí o tom, že mě zaujala, aniž bych si to poprvé uvědomila. Ta poslední věta má pro mne veliký smysl, pro mě znamená, že se věci mohou změnit, ačkoliv to tak do poslední chvíle nevypadá, tak to beru já, že se vše může obrátit k lepšímu, ale problém je, že podobné sdělení vlastně už máme uprostřed básně, když víme, že po vichřici přišlo slunce. A konec už nepřekvapí. Co mě dál zarazilo, je spoustu nadbytečných čárek. Vzhledem k rozvrstvení básně jsou úplně zbytečné.
Celkově je spíš příběhovitá než poetická, což je fajn, možná jen to víc domyslet. :-) Co já vím, nějak jsem se do toho moc položila a zplodila zatím snad svůj nejdelší koment :-D

Toto neberu jako báseň, ale jako emoci vtisknutou do papíru, cítím v tom slzy, strach, smutek. To s ptáčetem, šumem řeky a křídly je opravdu dobrá a zároveň bolavá část. Těžko hodnotit něco takové, protože se mi to moc líbí, ale pokud je to pravda, tak by opravdu nemělo.

Já z tebe prostě "nemůžu". Píšeš s takovou samozřejmostí, lehkostí o pocitech, které jsou těžké. A ten styl jak zacházíš s volným veršem... moc moc fajn, přemýšlela si někdy o sbírce? Bylo by to určitě pro mnoho lidí zkrásnění všedního světa. Musím podotknout, že jsi tu jedna z mála autorů, jejichž poezie se mě opravdu dotýká. :-)

DDD: Jsou tu teprve odnedávna. :-) Hlavně, že jsi nakonec objevil a že se líbily, moc si toho vážím. Také mám hned hezčí ráno, resp. poledne. :-)

Náznaky rýmů tam jsou, ale vcelku to vnímám jako volný verš a tak se mi to líbí. Ačkoliv andělé jsou postrach všech básní, tady jsou docela vměstnaní šikovně, neb člověk se spíš soustředí aby těma vločkama prošel s tebou do zdárného konce.