![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Křehké, lehké a kupodivu nestudí, ale hřeje :). Hezky vystižená atmosféra. Člověk opravdu potřebuje cítit zimu, aby si vážil tepla a pořádně po něm zatoužil.


Krásně se čte, je z cítit atmosféra místa i podvečerního času. Formě tleskám.


Líbí se mi, má silnou myšlenku. Jenom mi maličko drhne ve druhém verši - je tam moc krátkých slůvek, líp by mi znělo "jež mě už pramálo láká". A rýmování poznat - přiznat je zbytečně laciné.


Zamila: Tak o podzimu života už vůbec ne! Ale máš pravdu, je to zvláštní paradox - píšu o podzimu a jeřabinách a vlastně je to o jaru :).


Sucháč: Ono to zamyšlení není až tak o podzimu, ale jsem moc ráda, že se líbilo.


Sucháč: Moc děkuji za zasvěcený komentář, mám z něj radost.


Zamila: Je to tak, papír snese všechno. Ale na druhé straně je poezie odrazem života :). Díky!


NoWiš: Díky za komentář. S matikou jsem si nikdy nerozuměla... ;-)


DDD: Děkuji za návštěvu i komentář, jsem moc ráda, že se právě tobě líbí. A Hiawatha je zajímavá asociace, potěšil jsi mě :).


Jiří Turner: Jiří, taková poklona opravdu zahřeje, děkuji. Na formě jsem si tentokrát dala záležet, ale jak říkáš, když z básně ta snaha nikde netrčí ven a rýmy ani nevnímáš, asi je to právě dobře :). Jinak nejde o představy, ale spíš o popis reálných dojmů - na severu je světlo měkčí než na jihu a opravdu zabarvuje den i noc jinak.