Působivá. Nejsilnější je pro mě začátek, pak se ta myšlenka jakoby rozplývá ve vzduchu, někam si plyne, ale vlastně to k tomu patří...

hezké :)

Připadá mi to poněkud zmatené, hlavně ta závěrečná výzva - to je náhlý přechod k antimilitarismu nebo jenom nouzový rým? A co že to hrdina mění ve verši "ať má hrdina ve zlatě další mění"?

Pobavila, ale teda chudák moucha, když má dojídat celou snídani :D.

Připadá mi, že je toho hledání až moc. Že něco hledáš dlouho a marně, se dá vyjádřit i jinak než délkou básně, pro mě je to nesoulad mezi množstvím slov a myšlenek... vlastně jen jednou myšlenkou, která je vyslovena už první slokou. A "proč k Tobě nepřicházím" mi zní divně, promiň.

Líbí se mi myšlenka spáleného ticha. Hezky se to zakulacuje, cyklicky uzavírá, takže nic nepřečnívá. Jak je u tebe zvykem, úsporné a všeříkající. Nic než chvála mě nenapadá :).

Moc se mi líbí, má (bohužel) aktuální námět, vypiplanou formu a pádný závěr, který krásně rezonuje. Jenom detail: chtějíc je tvar přechodníku pro ženský nebo střední rod, v mužském je to chtě nebo chtěje.

DDD: Díky, jsem ráda, že to vidíme podobně. Jenom to zapojení rozumu možná chápu jinak. Určité zmatení mi v poezii nevadí a dokonce myslím, že jí občas sluší. Jak sám píšeš v jiném dnešním komentáři, v básni má být i trocha tajemství a nevadí, když čtenáři chápou sdělení různě.
Ale já bych šla ještě dál než ty, podle mě i autor má právo racionálně tápat a vyjádřit básní své zmatené pocity, aniž by byl povinen je následně vysvětlovat. Jeho dílo mluví za něj a někdy lze k racionální podstatě sdělení dojít až spojením životní zkušenosti autora a čtenáře.

loner: Já děkuji za tvůj příspěvek do diskuze :).
Termín introvertní exhibicionismus se mi moc líbí, konečně chápu, co jsem :)).
Taky myslím, že tady na Psancích je spousta drahokamínků, vybroušených i nevybroušených, a jejich objevování je příjemná a napínavá hra.
Jenom s tou poslední myšlenkou nesouhlasím. Ne každý zamilovaný dokáže napsat hezkou báseň a asi je i dobře, že se o to každý nepokouší... nebo aspoň že ty pokusy nezveřejňuje :). Snad každý se někdy v životě zamiluje, ale tohle z něj básníka ještě neudělá. Naopak básník dokáže věrohodně napsat zamilovanou báseň, i když zamilovaný není. Ideální kombinací ovšem je zamilovaný básník, to potom může vzniknout i nějaký ten drahokam :).

kmotrov: Z tvého popisu se zdá, že jsi pro sebe ideální mix hlavy a srdce už objevil. A ne, opravdu nejsi ten srdcař v mém pojetí, naopak to na mě už dlouhým procesem pilování dělá dojem, že na konečné podobě tvých děl se víc podílí rozum. Vlastně i ta múza, která tě musí navštívit - co je to? Jenom emoce, třeba když se zamiluješ, zapůsobí na tebe silný zážitek atd.? Nebo to může být i rozumová inspirace, nápad na slovní hříčku apod.?
Každopádně děkuji za komentář i zajímavé literárně-historické souvislosti.

puero: Jo takhle to myslíš :). Diskuze k básni "O nás" asi opravdu byla tím posledním impulsem, ale o tomhle uvažuji už delší čas. A jsem moc ráda, že se do debaty nakonec zapojilo tolik lidí, díky všem :).

puero: Dík za názor! Myslím, že si až tolik neprořečíme. Jasně, že emoce do poezie patří, ale nezbytné jsou jen na straně příjemce. Síla básně není v emocích, které autora vedly k jejímu napsání, ale v emocích, které báseň vyvolává u čtenářů. To jsem myslela tvrzením, že hodnotu díla určuje čtenář... samozřejmě ne jeden, co tomu třeba nerozumí, ale hromada čtenářů (nechce se mi říkat škaredě masa) za pokud možno delší čas.
A jaká diskuze na jakém místě je podhoubím této úvahy?

Severak: Díky za komentář a souhlasím. Rozum i cit jsou potřeba a ideální je najít ten správný mix. Ale zatímco rozum se za určitých okolností bez citu obejít může, cit sám o sobě nefunguje.

gabkin: Díky na návštěvu i zajímavé zamyšlení. Je to, jak říkáš, jsme tady amatéři a hlavně pro radost, která pro každého může spočívat v něčem jiném. Já popsala pouze svůj úhel pohledu a záměrně jsem ho trochu vyhrotila, abych vyprovokovala diskuzi, což se opravdu povedlo :).
Zaujala mě tvoje libůstka nacházení prázdných slov, protože tohle zkoumání mě taky baví. Někdy má slovo pouze dekorativní funkci, nebo hůře jen funkci rýmovací, ale zručný autor i tohle dokáže zamaskovat a z díla mu nic ven netrčí.
A k tvému závěrečnému postřehu - tak jednoznačné to myslím není. Básnění na zakázku za bolševika byla samozřejmě degradace, z poezie se stalo prachsprosté řemeslo. Ale nejen tehdy se básnilo racionálně, tahle debata rozum versus cit je vlastně hodně stará. Poe napsal svého Havrana právě jako důkaz, že k poezii lze přistupovat čistě racionálně, a podrobně jeho vznik popsal ve Filozofii básnické skladby. A Havran se do historie zapsal určitě. V životopise lorda Byrona se dovídáme, že většina jeho slavných děl vznikla prostě proto, že mu v Itálii už docházely prachy. Současným příkladem jsou třeba písňové texty, což je vlastně poezie psaná čistě na zakázku, podřízená přísnému řádu a s emocemi, které autor psal na míru interpretovi - a stejně některé mají neskutečnou sílu.
Takže ano, autor zmítaný životem a emocemi to asi má z jistého pohledu lehčí, ale myslím, že to není nezbytnou podmínkou :).

taron: Upřímně - všechno tohle debatování v osobní a emotivní rovině, omlouvání se, urážení a pak zase usmiřování mi připadá malicherné a zbytečné. Prostě to smažme a hotovo.
Já tě jako člověka nehodnotím, to ani nemůžu, znám tě jenom jako autora a tak tě i respektuji, stejně jako všechny ostatní tady. (Což se nijak nevylučuje s tím, že na různé autory a jejich díla mám různé názory a občas je říkám; od toho tady snad jsme.) Jsi pro mě jedna z těch, které čtu ráda, občas jsme naladěné každá na jinou notu a míjíme se, ale když mě nějaké tvoje dílo zaujme, napíšu ti to, stejně jako ty mně. Líbí se mi, že na kritiku reaguješ vstřícně a vnímavě, a líbí se mi i tvé komentáře, které určitě říkají víc než jen tu jednu základní emoci.
Já ve čtení tvých básní a občasném komentování určitě budu pokračovat, jestli ty ne, tak mě to mrzí, ale nic s tím nenadělám. Ale jedno chci vyjasnit: samozřejmě, že mi nevadí pozitivní emotivní ohlas. Naopak mě každý potěší, tak jako asi všechny tady. Ale vím, že jako pro autora je pro mě komentář tím zajímavější a užitečnější, čím je delší a kritičtější. A je jedno, jestli se týká techniky nebo emocí.

Jiří Turner: Děkuji za zajímavé zamyšlení, krásně jsi to rozebral. Ano, umění je v zásadě řemeslo, ale je tam i něco navíc, co ho nad řemeslo povyšuje. A s tím něčím navíc mohou mít emoce hodně co do činění :).

taron: Ja fajn, že mi radíš už i to, z jakého konce mám uvažovat, ale já radši uvažuji z toho svého :). A o snášení kritiky jsem psát nechtěla a ani nepsala.
Když o těchto věcech diskutovat nechceš, tak to jednoduše nedělej :). Někdo jiný o tom třeba psát a diskutovat chce, stačí to respektovat.
Na názor vanovaso jsem reagovala věcně, prakticky bod po bodu, a určitě v tom nebylo žádné zesměšňování - prostě jsem odpovídala a vysvětlovala svoje stanovisko. Ten závěr jsem si mohla odpustit, ale to mohla i ona, protože tohle se do komentáře k dílu zrovna nehodilo.
A to vážně nechápeš, že je rozdíl kritizovat dílo a kritizovat člověka? S tím prvním jako autor na webu počítám, naopak se na to i těším, ale s tím druhým opravdu ne.

ThePočly: Dík za radu, ale možná by sis měla přečíst to, co jsem psala níže v diskuzi. Třeba ti pak dojde, proč a na co jsem se vlastně ptala :). A třeba taky ne, ale to neva :)).

taron: Ach jo :/. Vezmu to postupně. Nehádám, co jsme, já si to jednoduše přečetla a nikde jsem jinou definici nenašla. Psanci.cz je amatérský literární server, kam se mají vkládat literární díla, kde se má hodnotit, diskutovat a kritizovat.
Vím, že část autorů to pojala trochu jinak a kritiku berou jako osobní útok (tím nemyslím tebe). A ostatní je tolerují, i když by nemuseli, protože kdo zveřejňuje na literárním serveru, měl by s kritikou počítat nebo si komentáře zakázat. I já tyto autory respektuji, jejich díla nekomentuji a většinou ani nečtu. Ostatně není to můj šálek.
V této úvaze jsem nekritizovala žádného konkrétního autora ani žádné dílo, jen napsala svůj názor a hájila ho v diskuzi, které vůbec nebylo třeba se účastnit, stejně jako to v případě autorů, kteří mi nesedí, dělám já.
Aby bylo jasno, nevadí mi diskuze, nevadí mi kritika mých názorů ani děl, naopak. Ale vadí mi, když napadáš a urážíš moji osobu a navíc bez vysvětlení, co tím vlastně myslíš. Jak a koho manipuluji tím, že vyslovím názor, a to ani ne v komentáří, ale vlastní úvahou?
Sice jsem podle tebe netolerantní, ale nikdy bych si nedovolila takhle naplivat na člověka, kterého vůbec neznám.
No vysvětlení se zřejmě už nedočkám, když tak odvážně opouštíš diskuzi, ale asi je to i dobře. Snad bychom se zase mohli vrátit do věcné roviny a k tématu úvahy.

ThePočly: Díky za doporučení, přečetla jsem a celkem rozumím, taky jsem nikdy neměla ráda tyhle školské rozbory :). Ale tady nešlo o rozbor, prostě jsem jako čtenář nechápala smysl. A nevidím důvod, proč se v takovém případě nezeptat autora, kterému jinak rozumím - aspoň myslím :) - docela dobře.