Amelie M.: Na tom taky něco je :). Život člověka nutí ke kompromisům. Vzpomínám si, jak jsi sem psala něco o upřímnosti, že by se neměla uplatňovat za každou cenu a někdy je docela nepatřičná. To s tou pravdou a lží taky trochu souvisí.

Jiří Turner: Já tomu nějak nerozumím. Píšeš, že přízvuk je na šesté slabice, a v ostatních verších ho tam máš (aspoň v té druhé sloce to platí absolutně), jenom poslední verš to má prohozené. Co mi uniká?

DDD: Ten příklad je vyhrocený, aby byl snadno pochopitelný, jde o princip pravda nade vše.
A možná zapomínáš na jednu věc - jsme ve virtuálnu :). Navzájem se neznáme a u nikoho nevíš, co je pravda a fikce. Možná nevědomky polemizuješ s fiktivními názory docela často. Já otevřeně přiznávám, že tady jsem jen jako autor, nic víc... Kdybych to nepřiznala a tvrdila, že si nevymýšlím ani písmenko, byla bych pro tebe věrohodnější? :)

Příkladem sebevědomé pravdy, která je až nelidská, by mohlo být oznámení lékaře pacientovi, že jeho stav je neléčitelný a je zbytečné, aby za ním dál chodil.
A myslím, že na literárním serveru polemizuješ s textem úvahy, ne s autorem. I úvaha je totiž literární útvar. Samozřejmě, že jsou v ní i moje názory, ale nakolik jsou modifikované v zájmu toho, co jsem psala v předešlém komentáři, si s dovolením nechám pro sebe :). Pro mě je literatura fikce a cokoli, co tady píšu, má jeden prioritní cíl - zaujmout čtenáře.

Zase si z nás děláš trochu legraci, to se mi líbí :). Závěrečné dovádění s neplnoletou je taková ironická ťafka, kterou shazuješ vznešenou poetiku prvních dvou slok. Ta první se mi líbí nejvíc, druhou mi trochu kazí závěrečný verš, rytmicky by myslím sedělo spíš "pohladí ruka tvá".
Teoretický úvod každopádně za 1, moc děkuji za poučení!

DDD: Moc děkuji za příspěvek do diskuze. Vezmu to postupně.
Sebevědomou pravdou jsem myslela takovou, která samu sebe klade nade vše a odmítá uznávat i jiná hlediska než pravdivost.
Ano, určitě i pravda vyžaduje odvahu, někdy obrovskou. A někdy je zase pohodlná. Záleží na okolnostech. Stejně jako u lži, která může být nástrojem slabochů, jak píšeš, ale zároveň se může stát, že je to právě naopak.
Nemyslím, že jsou pravda a lež snadno zaměnitelné, to se týká spíš subjektivních pravd, názorů. Ale jistá relativita tady je, pravda a lež nestojí vždycky proti sobě v ostrém morálním protikladu. Naprosto s tebou souhlasím, že i lež je někdy dobrá.
A jak se s tím, co říkám, ztotožňuji? :) Víš, já prostě uvažuji, protože mě to baví. A úvaha bez následné polemiky podle mě nemá smysl, proto je lepší dát jí provokativní obsah, dívat se na věci z nezvyklých úhlů, bořit dogmata, pobuřovat :). Jednoduše myslím, že to k úvaze patří, vybízí čtenáře k zamyšlení a k formulaci myšlenek... prostě o tom to je, nebo ne? :)

Máta: Děkuji, těší mě, že jsem tě inspirovala k zajímavému zamyšlení. Posouváš moji úvahu trošku do jiné roviny, od objektivní pravdy k subjektivní, která je vlastně osobním přesvědčením, názorem. Z tohoto pohledu jsou pojmy pravda a lež zaměnitelné velmi snadno a každý je může vidět jinak. Já psala spíš o vědomé lži, když člověk ví A, ale tvrdí B. I tady to ovšem může být relativní, jak psala už Amélie...

Amelie M.: Moc děkuji za komentář. Ale nezlob se, neberu ho jako nesouhlas :). Ty jsi vlastně dopověděla moji myšlenku, že všechno, i pravda a lež, je z jistého pohledu relativní.

DDD: Rozumím, jak to myslíš, a souhlasím.
Ale pořád myslím, že tvůj lhář se svědomím je někdo jiný než lhář z Améliiny básničky, který naslibuje cokoliv, a když už ho to začne svazovat, klidně odejde. Prostě svobodu si vzít nedá, žádné okovy nepřipouští. Aspoň tak jsem to pochopila.
Jinak je to moc pěkné téma k debatě, kterou doufám ještě rozvířím svou krátkou provokativní úvahou, jmenuje se Chvála lži :))

DDD: Tak to jsi potkal jenom amatéry, ne skutečné lháře :))
Ale vážně. Myslela jsem to tak, že lhář si říká a dělá co chce, neuznává žádné morální ani jiné hranice, proto mi ty okovy k němu nesedí.

Homér: Aha, no tos na to fakt kápnul :))

Krásně obrazné, nejvíc se mi líbí závěr. Jen mi to připadá docela roztříštěné, což je možná záměr, jsou to tři samostatné části? A taky moc nerozumím zařazení mezi miniatury :).

Amelie M.: Jo, to celkem dává smysl. Já akorát chápu lež trochu jinak, ne jako pouto, ale jako něco, co se veškerému svazování vymyká, uniká z něj a dělá si, co chce, naprosto svobodně. Jako svazující pouto s jasně vymezenými hranicemi mi připadá spíš pravda. Ale možná je to jen můj pocit, nevím :).

Líbí se mi, hezky zní.

No jo, tohle by se vyhazovat nemělo :). Hezké.

Pěkná miniaturka. Jen mi obsahově nesedí ty okovy - kdo nebo co je v okovech? Lhář ani slib jeho lásky určitě ne. Když už, tak drcené jsou spíš ty okovy než něco v nich, ale pak je špatně slovesná vazba.

koiška: Jé, tak to mě těší, moc děkuji :).

Ten obrat s vlajkoslávou se mi stašně líbí. A působí na mě trochu nostalgicky, možná proto, že plenková sláva dneska už moc nevlaje, ale končí spíš v popelnicích :).

další puzzle? :)

Jiří Turner: A tu sloku jsi tam měl dát, je ze všech nejlepší! :)