kmotrov: za socialismu se dal postavit domek na vesnici svépomocí za cca 300 000 Kčs. Dnes tomu odpovídá cca 2 400 000 Kč. Před pár lety nám firma postavila dům pod 2 000 000 Kč. Takže ani tohle není mimo relace. A stavební boom - nové domy a renovace starých, na které se padesát let nemáklo - byl po revoluci sakra vidět!

taron: Kdepak! Já konkretizuju pojmy, abychom si vzájemně rozuměli, ale tohle je subjektivní hodnocení toho, co už je konzum a co ještě ne.
Podle míry pachtění se za věcmi ještě většina lidí nedošla ke ".....podle pocitů klidu a uvolnění ...". Nebo je už za???
Bohužel je ta hranice opravdu subjektivní a nevím, jak bys to chtěla "kontrolovat a přijmout opatření." - mluvíš jako politik, nebudeš kandidovat na prezidenta?

Budiž, jde číst. Sice mám raději jiný styl a měl bych pár drobných připomínek, ale jo, beru.

taron: není to ale pravda jen z části? Není zdravější kupovat kvalitnější pečivo? Není zdravější pečovat o zdraví (výživové doplňky, vitamíny v "přírodní" podobě). Kde začíná "nezdravý" konzum? Je televize přepych? Mobil? DVD? Dovolená? Počítač? Člověk může žít bez všeho, ale kde je něco jako norma, minimum, kde začíná konzum? Můžeš to konkretizovat?

taron: moc se netěš, já se taky netěším...

Proč si stěžují? To je spíš otázka na psychologa.
Za socialismu byl strašně omezený sortiment - proti současnosti. Lidé utráceli hodně za jídlo a dost naspořili (spotřebitelské půjčky nebyly zrovna běžné). Dnes je neskutečně mnoho "lákadel" - rozmanilé potraviny (dražší kategorie), doplňky stravy, nepřeberné množství elektroniky, šatstva, dovolené... A samozřejmě, že jakmile tohle všechno potřebuješ (=chceš), budeš mít peněz pořád málo. Pokud bys omezila nákupy pouze na sortiment dosažitelný za socialismu.... jenže kvůli tomu lidé cinkali klíči - chtěli víc.

taron: za socialismu se nežilo vyloženě špatně, pokud ti nevadila nějaká ideová "buzerace" a omezení osobních svobod a cestování. K "běžnému" žití ti jeden druh rohlíků, chleba a joguru stačí - dnešní výběr je stejně jen projev konzumní společnosti - nebo ne?
Chystám se napsat úvahu na ekonomické téma - tedy zda můžeme zkřížit oba režimy a nedostaneme chcípáčka (náš současný systém)...

Uff. Přečetl jsem to jen s vypětím všech sil a ještě s přestávkou. Není to zrovna šálek kávy, který bys chtěl dát každý den. Připomíní mi to pohádku Jak pejsek s kočičkou vařili dort. Aneb snícháme elfy, trpaslíky, barbary, skřety, hobity, lidské žoldáky a templáře, obří pavouky, přidáme pár moderních výrazů (kalibraci kuše, metry místo stop či kroků, fireball, psychopat..) a uklohníme cosi nedefinovatelné... Občas platí, že méně je více.

Yana: Jsem rád, že nejsem s podobnými pocity osamocen. Dík.

kmotrov: S autama to je asi tak: v roce 89 to bylo cca 26 průměrných platů, což dnes odpovídá 650 000 - někde u dvojnásobku nejlevnějších vozů. Jinými slovy- dnes jsou na tom s koupí auta stejně jako za socialismu lidé s platem kolem 12 000 Kč!!! (On si ho taky v té době nemohl dovolit každý)

Chronoss: Doplnil jsem obrázek s jistotami.
Jestli padne na úrodnou půdu, to nevím. A nevím, čemu říkáš úrodná půda :-)

Akaren: vítám Akaren.
Che che... já taky, ale hledám kompromis. Pro mě, neznaboha, není vzhled (neexistujícího) nebe podstatný.

No, i když osobně použití Ich formy, ve kterém se vypravěč obrací přímo na čtenáře, nemám rád, oceňuju slohovou úroveň textu. Letmý úsměv mi na rtech zahrál v popisu duševního rozpoložení, ze kterého bylo jasné, že pro autora je dvacetiletý člověk už skoro stařec nad hrobem… (Pokud se z něj, tedy z Raie, ne z autora, nevyklube staletý upír.) Kupříkladu: „Po všech těch letech…!“ Tím jsou míněny tři nebo čtyři roky?

taron: a co kdyby: chladná zem = nebe?
Ty víš, jak vypadá nebe?

Já až tak velký znalec HP nejsem, ale obecně platí asi toto: Buď píšeš fanfiction - a pak bys měl víceméně dodržovat charaktery původních postav, nebo píšeš parodii díla- to si pak můžeš s charaktery dělat, co chceš, anebo tvoříš vlastní dílo inspirované HP, a pak by bylo dobré změnit jména a prostředí.
Jen poznámka: Hodina v tvém podání trvá asi tak minutu.

taron: Quo vadis? Je zde i odpověď: "že našim cílem je chladná zem"

Konkrétnější? Dám analogii: Někdo dnes napíše dílo stylem Jiráska. Ve své době byl Jirásek velice uznávaný autor. Dnes ho čte málokdo. Ne proto, že by se tak změnilo téma, ale díky rozvleklému až nečitelnému stylu.
Už se nějakou dobu pohybuju v prostředí sci-fi a fantasy soutěží a snad tedy mohu srovnávat a hodnotit - tvůj příběh (pomíjím, že jde o začátek většího díla) by se moc vysoko nedostal, protože nezanedbatelná část porotců by zareagovala podobně jako Homér - a nedala žádné body.
Takže můj názor: Pokud se chceš "prosadit" a publikovat (a nevydávat se sám), změna stylu je nevyhnutelná. Pokud píšeš "jen" pro radost sobě a nějaké malé skupině nadšených čtenářů - piš, piš, piš a nenech si psaní zprotivit.

Žíly si podřezávat nebudu - a to jsem to přečetl celé- ale moje parketa to zrovna není. Slohová úroveň slušná, ale nadšených čtenářů asi mnoho nenajdeš.

Hmmm. Jsem rád, že tohle neznám.

No, napadla mě varianta se sexem jinde než v posteli, ale zavrhl jsem ji, vzhledem k níže popsanému „kamarádskému“ začátku.
Ovšem věta: "Oba jsme věděli, kde dnešní noc s největší pravděpodobností skončí a v posteli to rozhodně nebylo.." má špatně časy stejně. Její význam je: Věděli, že se spolu vyspí, ale NEBUDE to v posteli. S minulým časem vychází nesmysl: Věděli, že se spolu vyspí (budoucí), ale nebylo (minulý?) to v posteli. Ten minulý čas by byl správně jen v případě, že by se vztahoval k tomu „věděli“ – že by věděli někde mimo postel, že se dnes spolu vyspí.